21 C 49/2021-49 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 43 649 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., uzavřela s žalovaným dne 27. 2. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 43 649 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 27. 2. 2020. Žalovaný do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, s účinností k témuž dni, byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po zaslané předžalobní upomínce ze dne 24. 7. 2020.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den 26. 8. 2025, kdy žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil. Žalobkyně se prostřednictvím právního zástupce omluvila a navrhla, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno a rozhodováno v jejich nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 2. 2019 ve spojení s obchodními podmínkami společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 80 000 Kč a měsíční úrokovou sazbou 8,50 %, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší.4. Z platební historie a z potvrzení o provedených platbách vyplynulo, že žalovaný postupně vyčerpal celkem částku 37 000 Kč, a to dne 27. 2. 2019 částku 10 000 Kč, dne 8. 3. 2019 částku 8 000 Kč, dne 2. 4. 2019 částku 1 600 Kč, dne 21. 5. 2019 částku 5 000 Kč, dne 27. 5. 2019 částku 5 000 Kč, dne 31. 5. 2019 částku 5 700 Kč a dne 25. 11. 2019 částku 1 700 Kč, vše na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .5. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 24. 7. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze stejného dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy před podáním žaloby, a to do tří dnů od doručení výzvy.6. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 27. 2. 20219 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému postupně celkem částku 37 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky ve sjednaných měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil celkem částku 26 177,80 Kč. První výzva k úhradě dlužné částky byla ke dni splatnosti 27. 2. 2020, předžalobní výzva ze dne 24. 7. 2020 byla žalovanému odeslána prostřednictvím , právnická osoba, dne 24. 7. 2020.7. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.8. Smlouvu o revolvingovém úvěru soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.11. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že tuto ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti žalovaného o úvěr.12. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, když údajně vycházel z údajů od žalovaného a tyto údajně ověřila z předložených dokladů. Žádný ntakový doklad však žalobkyně soudu nepředložila. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravid