21 C 56/2025-61 — Okresní soud v Děčíně

1.Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 176,77 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. K čerpání úvěru docházelo dvěma způsoby, a to platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou , právnická osoba, platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. K dalšímu čerpání docházelo bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry z bankomatů prostřednictvím , právnická osoba, karty. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky žalobkyni splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a to na základě vyúčtování zaslaného žalobkyní. Pro případ, že žalovaný neuhradí splátku řádně a včas, zavázal se žalovaný uhradit žalobkyni náklady na vymáhání pohledávky ve výši dle ceníku. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil, žalobkyně odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení vyčerpaných prostředků ve výši 15 576,77 Kč a dále poplatků za zaslané upomínky ve výši 1 600 Kč.2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že kromě dalšího posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobkyně dále posoudil úvěruschopnost na základě sociodemografických dat, kdy byl posouzen věk žalovaného, adresa, zdroj příjmů apod.). Dále uvedl, že je aktuálně zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., přičemž doložený příjem činil , částka, . Vzhledem ke skutečnostem, které žalovaný uvedl a s přihlédnutím k výši úvěrového limitu , částka, se nejedná o částku, kterou by žalovaný nebyl schopen splácet a která by pak přesahovala jeho finanční možnosti. Dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací žalobkyně zjistila, že v registru není evidována žádná existující nebo ukončená smlouva. Vzhledem k této skutečnosti byl žalovanému schválen limit ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně pak při stanovení výše úvěrového limitu využívá scoringového systému provozovaného , právnická osoba, . Závěr tohoto posouzení je tak na stejné úrovni, jako by úvěr poskytovala banka. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl žalovaným čerpán dvěma způsoby: 1) platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou , jméno FO, platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, žalobkyně prodejci cenu za zboží a služby zaplatila a platbu zapsala na úvěrový účet žalovaného, bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím , jméno FO, karty, takto provedená čerpání úvěru byla rovněž zapsána na úvěrový účet žalovaného.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“) jednáno v jeho nepřítomnosti.4. Z tzv. detailu dotazu ze dne 1. 12. 2022 vyplynulo, že žalovaný si den 30. 11. 2022 podal žádost o úvěr ve výši 20 000 Kč, a dne 29. 11. 2022 žádost o revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč; žádné uzavřené kontrakty na základě těchto žádostí zjištěny nebyly.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 12. 2022 vyplynuly skutečnosti uvedené v žalobě. V čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, si účastníci mimo jiné sjednaly úvěrový limit ve výši 15 000 Kč s tím, že výše limitu, který má spotřebitel k dispozici, se může postupně navyšovat až do 100 000 Kč, vždy však pouze se souhlasem spotřebitele. K jeho navýšení přistoupí věřitel pouze, když budou řádně placeny půjčené peníze a všechny případné poplatky, které se k poskytnutému Limitu vztahují.6. Z transakční historie vyplynulo, že žalovaným byla čerpána částka 119 982,54 Kč, na úvěr uhradil 104 543,27 Kč, žalobkyně pak požaduje úhradu 15 576,77 Kč a 1600 Kč za sankce.7. Výzvou ze dne 27. 11. 2023, odeslanou dne 29.11. 2023, jak vyplynulo z podacího archu, žalobkyně zesplatnila úvěr a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z předžalobní výzvy a potvrzení o odeslání.8. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 10. 2022 do 31. 10. 2022 bylo zjištěno, že tento vykazoval zůstatek 61,93 Kč, za období od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2022 pak zůstatek 87,48 Kč.9. Po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv