21 C 58/2025-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 702,91 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 18. 12. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem až do výše 80 000 Kč, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit ve prospěch žalobkyně kromě jistiny i poplatky a smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. Žalovaný na předmětnou pohledávku nezaplatil ničeho. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 7 999,97 Kč a dlužné poplatky ve výši 458,18 Kč; kapitalizovaný úrok ve výši 9 068,87 Kč, smluvní pokutu ve výši 175,89 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 8 458,15 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ze kterého se žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jejich nepřítomnosti.3. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, a to ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 18. 12. 2023, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu bezúčelovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vyčerpanou částku 8 000 Kč vrátit 10. 6. 2025 s tím, že první splátka byla splatná dne 17. 1. 2024. Žalobkyně vyplatila dne 18. 12.2023 na účet žalovaného částku 8 000 Kč, což bylo potvrzeno i sdělením , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . ze dne 15. 7. 2025. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil ničeho. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . – identifikační číslo případu: , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalovaný uvedl, že v domácnosti žije s další hospodařící osobou s příjmem, má ověřený čistý měsíční příjem ve výši , částka, . Výdaje na půjčky představují , částka, , výdaje na bydlení , částka, a ostatní zbytné výdaje částku , částka, . Disponibilní příjem žalovaného představoval částku , částka, . Z předložené listiny označené jako „Identifikované příjmy“ však nevyplynulo, že by žalovaný doložil prostřednictvím bankovního výpisu výši svého měsíčního příjmu ve výši , částka, . Z dopisu ze dne 10. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně – prostřednictvím svého zástupce – vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy lhůtě do tří dnů, a zároveň žalovaného upozornila, že jinak přistoupí k zahájení soudního řízení; tento dopis odeslal žalovanému zástupce žalobkyně, a to doporučenou poštovní zásilkou dne 10. 9. 2024 (což je zřejmé z podacího lístku z téhož dne).4. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 18. 12. 2023 účastníci uzavřeli písemnou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému, který nevystupoval jako podnikatel ani úvěr nesjednával v souvislosti se svým povoláním, peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 80 000 Kč, kdy mu mu téhož dne poukázala na dohodnutý bankovní účet částku 8 000 Kč a žalovaný se oproti tomu zavázal žalobkyni tuto částku vrátit s dohodnutými poplatky nejpozději do 10. 6. 2025, což však dosud ani zčásti neučinil. Před uzavřením smlouvy žalobkyně, v rámci posuzování schopnosti žalovaného budoucí úvěr splácet (splatit), od žalovaného zjistila některé (nepříliš konkrétní) informace.5. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.6. Po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.9. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, na základě metodiky schválené ČNB, kdy byla ověřena výše měsíčného příjmu žalovaného ve výši , částka, . Žalovaný uvedl, že že v domácnosti žije s další hospodařící osobou s příjmem, má ověřený čistý měsíční příjem ve výši , částka, . Výdaje na půjčky představují , částka, , výdaje na bydlení , částka, a ostatní zbytné výdaje částku , částka, . Disponibilní příjem žalovaného představoval částku , částka, . Žalobkyně však žádný doklad, ze které m