32 C 106/2025-23 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 24. 10. 2023 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných splátkách splatných spolu s poplatkem 303 285,30 Kč. Současně žalobkyně požaduje 6 000 Kč na smluvních pokutách dle čl. 7.1. smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, vyplnil registrační formulář, žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z kopie občanského průkazu a verifikační platby. Žalovanému byl následně zřízen uživatelský účet, kde žalovaný zaslal žalobkyni žádost to úvěr. V rámci webového rozhraní byl žalovanému předložen návrh smlouvy, který žalovaný akceptoval zadáním uživatelského jména a SMS kódu.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 24. 10. 2023 soud zjistil, že smlouva není žalovaným podepsána, a to ani vlastnoručním podpisem, ani zaručeným elektronickým podpisem žalovaného. V závěru smlouvy je pouze strojově uvedeno: Podpis klienta: Datum 24.10.2023, kód SMS verifikace: , Anonymizováno, . Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný vrátí žalobkyni úvěr spolu s poplatkem ve výši 0,7% denně.4. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalovaného.5. Výzvou ze dne 19. 3. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 19. 3. 2023, jak soud zjistil z příslušného podacího lístku.6. Z potvrzení o provedené platbyě společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, částku 150 000 Kč dne 24. 10. 2023.7. Z listiny nazvané jako „payments info“ soud zjistil, že účet , Anonymizováno, patří žalovanému, což soud zjistil rovněž se sdělení Moneta Money bank a.s. ze dne 24. 6. 2025. Z listiny „payments info“ soud dále zjistil, že na účtu proběhla neznámého dne transakce ve výši 1 Kč, přičemž není zřejmé, zda se jedná o platbu odchozí či příchozí, není znám odesílatel či příjemce platby. Ze sdělení Moneta Money Bank a.s. pak soud dále zjistil, že na účet povinného byla dne 24. 10. 2023 připsána platba ve výši 150 000 Kč z účtu společnosti , Anonymizováno, ., právnická osoba, .8. Z výpisu z databáze ARAD České národní banky soud zjistil, že v říjnu 2023 činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytovaným živnostníkům 8,67 % ročně.9. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by se se žalovaným dohodla na poskytnutí úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalovaného a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalovaného se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít. Tvrzení o odsouhlasení smlouvy přes webový formulář zůstalo v rovině tvrzení, žalobkyně nijak neprokázala, že by žalovanému zaslala SMS kód a že by jej žalovaný kdekoli za účelem souhlasu s vázaností smlouvy kdekoli zadával. Soud se blíže nezabýval tvrzením o zasláním verifikační platby 1 Kč, neboť dle tvrzení v žalobě byla tato zaslána jen za účelem ověření totožnosti, žalobkyně nijak netvrdí, že by verifikační platba jakkoli souvisela s projevem vůle žalovaného být vázán konkrétní smlouvou. Na smlouvě o úvěru není v závěru v závěru uvedeno nic, co by bylo možno považovat za elektronický podpis žalovaného, rovněž je s ohledem na popis kontraktačního procesu, kdy žalobkyně popsala proces uzavření smlouvy tak, že žalovaný pouze vyplnil své údaje do formuláře na webových stránkách, vyloučeno, že by to byl přímo žalovaný, kdo na předloženou elektronickou písemnost vysázel údaje v kolonce Podpis klienta. Předložená písemnost je tedy pouze jakýmsi výstupem z webového rozhraní, o kterém soud neví, jak tento výstup vznikl a tudíž není postaveno na jisto, zda tento obsahuje záznam jednání tak, jak jej žalovaný měl dle tvrzení žalobkyně učinit na webovém rozhraní.10. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena, tedy, že žalovanému zaslala SMS s kódem, který pak žalovaný zadal do elektronického systému s úmyslem být vázán konkrétní smlouvou s konkrétními smluvními ujednáními (nebyla by pak sice dodržena písemná forma listiny, nicméně smlouva by uzavřena byla). Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila a skutečnost zaslání SMS kódu a jeho přepsání nikterak neprokázala.11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:12. Žalobkyně zaslala žalovanému částku ve výši 150 000 Kč dne 24. 10. 2023, přičemž žalovaný uvedenou částku ani přes výzvu ze dne 19. 3. 2025 nevrátil.13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 150 000 Kč žalobkyní žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 150 000 Kč poníženou o částku úhrad ve výši 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí tří dnů od odeslání výzvy k plnění (§ 573 o. z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o. s. ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.15. Na rámec uvedeného považuje soud za nutné uvést, že i kdyby bylo tvrzení ohledně uzavření smlouvy prokázáno, nebylo by možno žalobkyni přiznat poplatek za poskytnutí úvěru, který byl ujednán ve výši 0,7 % denně (což odpovídá 255,5 % ročně). Jelikož poplatek je dle smluvního ujednání cenou úvěru, je nutno poplatek považovat dle obsahu jako ujednaný úrok úvěru. Jelikož úrok téměř třicetinásobně překračuje úrokovou sazbu, za kterou běžně poskytovaly banky úvěry živnostníkům, bylo by takové ujednání neplatné dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a s veřejným pořádkem. Takové ujednání by bylo neplatné nejen pro rozpor se zákonem z důvodu rozporu s dobrými mravy, ale také neplatné pro rozpor s ústavním pořádkem, když Ústavní soud ve svém nálezu II.ÚS 3194/18 ze dne 1. 4. 2019 označil bez dalšího za protiústavní jakýkoli úrok převyšující sazbu 0,5 % denně. V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění předmětného nálezu.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.