32 C 144/2025-25 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 29. 7. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, následně došlo k navýšení úvěru, kdy žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku spolu s poplatkem 3 900 Kč. Smlouva byla uzavřena pomocí webových stránek www., Anonymizováno, .cz, kde si žalovaný nastavil potřebné parametry, následně vyplnil formulář se žádostí o zápůjčku, čímž učinil návrh na uzavření smlouvy. Žalovaný před uzavřením smlouvy ověřil totožnost žalovaného ze scanu občanského průkazu. Smlouva o zápůjčce byla podepsána ze strany žalované elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zaslala žalované na mobilní telefon. Žalovaná dlužnou částku nevrátila, přičemž žalobkyně zaslala žalovanému 5 upomínek, za což nárokuje náhradu ve výši 2 500 Kč dle smluvního ujednání. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 od 29. 8. 2022 do 16. 4. 2025, kdy uplatňuje pokutu do výše 7 000 Kč.2. Žalovaný se ke smlouvě nevyjádřil.3. Ze smlouvy ze dne 29. 7. 2022 soud zjistil, že smlouva není žalovaným podepsána, a to ani vlastnoručním podpisem, ani zaručeným elektronickým podpisem žalovaného. V závěru smlouvy je pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného, datum 29. 7. 2022, čas 09:47:21 a uvedení PIN kódu.4. Z dodatku ke smlouvě soud zjistil, že ani dodatek není žalovaným podepsán, a to ani vlastnoručním podpisem, ani zaručeným elektronickým podpisem žalovaného. V závěru dodatku je pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného, datum 1. 8. 2022, čas 09:39:04 a uvedení PIN kódu.5. Z výpisu z účtu má soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila žalovanému dne 1. 8. 2022 částku 4 000 Kč a dne 29. 7. 2022 částku 10 000 Kč.6. Z předložených upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila 5 upomínek k upomenutí dluhu ze zápůjčky.7. Obchodní podmínky soud k důkazu pro nadbytečnost neprovedl.8. Výzvou ze dne 30. 1. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 30. 1. 2025, jak soud zjistil z příslušného podacího lístku.9. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalovaného a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalovaného se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít, Uvedenou skutečnost neprokazuje ani zaslání tzv. autorizační platby, neboť tato byla dle tvrzení v žalobě zaslána za účelem potvrzení totožnosti žalovaného, nikoli za účelem projevu vůle být vázán konkrétní smlouvou. Na smlouvě o úvěru a v dodatku je v závěru pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného, datum, čas a uvedení PIN kódu. Přepsání SMS kódu přitom dle názoru soudu nelze považovat ani za prostý elektronický podpis, neboť dle čl. 3 odst. 10 nařízení EU č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (tzv. eIDAS), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. Jednorázový přepsaný SMS kód pak dle názoru soudu tuto definici nenaplňuje. Navíc s ohledem na popis kontraktačního procesu, kdy žalobkyně popsala proces uzavření smlouvy tak, že žalovaný pouze vyplnil své údaje do formuláře na webových stránkách, vylučuje, aby to byla přímo žalovaný, kdo na předloženou listinu zachycující obsah smlouvy vysázela jako prostý elektronický podpis své jméno a příjmení.10. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena, tedy, že žalovanému zaslala SMS s kódem, který pak žalovaný zadal do elektronického systému s úmyslem být vázán konkrétní smlouvou s konkrétními smluvními ujednáními (nebyla by pak sice dodržena písemná forma listiny, nicméně smlouva by uzavřena byla). Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila a skutečnost zaslání SMS kódu a jeho přepsání nikterak neprokázala. Žalobkyně dále neprokázala zaslání upomínek, když žalobkyně předložila sice znění pěti upomínek, ale nepředložila již žádný doklad o odeslání. Soud má tedy za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně zaslala žalované částku 14 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni vrátil 14 900 Kč.11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 14 000 Kč žalobkyní žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, nicméně bezdůvodné obohacení žalovaného netrvá, když žalovaný, jak žalobkyně sama uvádí v žalobě, zaplatil žalobkyni částku 14 900 Kč. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.