19 C 265/2025-44 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15.10.2025 domáhala vůči žalovaným zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k v žalobě uvedeným nemovitostem, když v žalobě uvedla, že má ve svém vlastnictví podíl 1/ 6 na nemovitých věcech, zapsaných pro obec , adresa, , k.ú. , adresa, , a to podíl k pozemku parc.č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , Anonymizováno, a k pozemku parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalobkyně se stala vlastníkem podílu na těchto nemovitostech v dražbě na základě příklepu podle usnesení soudního exekutora o udělení příklepu. Žalovaní jsou rovněž vlastníky podílů (nikoli ve stejných podílech) na výše popsaných nemovitostech. Žalobkyně nemá nadále zájem v tomto spoluvlastnictví setrvávat, a proto žalované vyzvala k vypořádání spoluvlastnictví, na což nebylo z jejich strany odpovídajícím způsobem reagováno, resp. první žalovaný s návrhem na společný prodej souhlasil. S ohledem na tyto skutečnosti přistoupila žalobkyně k této žalobě a navrhuje, aby soud svým rozhodnutím spoluvlastnictví k nemovitým věcem zrušil a nařídil jejich prodej v dražbě, když nemovitosti nejsou dělitelné a nikdo z účastníků nemá zájem nebo možnosti je nabýt do svého vlastnictví.2. Podáním svého zástupce ze dne 15.2.2026 vzala žalobkyně žalobu vůči druhému žalovanému zpět, když uvedla, že od tohoto žalovaného po podání žaloby jeho spoluvlastnický podíl nabyla a tento žalovaný tak přestal být ve věci pasivně legitimován, když již své spoluvlastnictví pozbyl.3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (§ 96 odst. 2 o.s.ř.). Soud v reakci na zpětvzetí žaloby řízení vůči druhému žalovanému v souladu se shora citovaným ustanovením procesního řádu ve výroku I. rozsudku zastavil.4. Dle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jestliže řízení bylo zastaveno.5. Dle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).6. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným lze vzhledem k tomu, že řízení bylo vůči druhému žalovanému zastaveno v důsledku uzavření kupní smlouvy mezi těmito účastníky řízení, dovodil soud rovnocenné procesní zastavení řízení. Proto mezi těmito účastníky soud rozhodnul tak, že žádný z nich nemá vůči druhému právo na náhradu nákladů řízení.7. Ve vztahu mezi prvním a druhým žalovaným pak soud rozhodnul tak, že žádný z nich nemá vůči druhému právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř..8. Žalobkyně, která po odkoupení podílu od druhého žalovaného disponuje podílem o velikosti 2/6 předmětných nemovitostí, se tak domáhala již pouze vůči prvnímu žalovanému, který disponuje podílem o velikosti 4/6 předmětných nemovitostí, zrušení a vypořádání spoluvlastnictví prodejem nemovitostí v dražbě s tím, aby výtěžek dražby byl rozdělen podle velikosti spoluvlastnických podílů účastníků řízení.9. První žalovaný poté, co druhý žalovaný svůj spoluvlastnický podíl k nemovitostem převedl na žalobkyni, k žalobě uvedl, že má se žalobkyní aktuálně společný zájem a shodu na společném prodeji nemovitostí. Pokud by však k tomuto nedošlo do doby soudního rozhodování v této věci, nechť soud rozhodne tak, jak aktuálně navrhuje žalobkyně (tj. o zrušení podílového spoluvlastnictví a nařízení prodeje předmětných nemovitostí formou výkonu rozhodnutí soudním prodejem nemovitosti či formou dražby s tím, aby výtěžek dražby byl rozdělen podle velikosti spoluvlastnických podílů účastníků řízení.10. K jednání soudu dne , datum, se žádný z účastníků nedostavil, když pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Soud proto ve věci v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) jednal v nepřítomnosti účastníků. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.11. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalobkyně a první žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky v žalobě uvedených nemovitostí (tj. k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , rod. dům a k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, ), přičemž žalobkyně má spoluvlastnický podíl ve výši 2/6 vzhledem k celku a první žalovaný ve výši 4/6 vzhledem k celku (srov. výpis na č.l. 33).12. Dle § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.13. Dle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.14. Dle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.15. Dle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.16. Na základě shodných tvrzení účastníků ve spojení s kopií katastrální mapy a leteckým snímkem předmětných nemovitostí má soud za prokázané, že předmětné nemovitosti nelze reálně rozdělit a že aktuálně nechce žádný z účastníků předmět spoluvlastnictví nabýt celý pro sebe.17. Proto soud rozhodnul o zrušení podílového spoluvlastnictví a nařídil prodej předmětu spoluvlastnictví ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude mezi žalobkyni a prvního žalovaného rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.18. O nákladech řízení mezi žalobkyní a prvním žalovaným soud rozhodnul tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, když řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví představuje řízení, ve kterém není soud vázán návrhy účastníků (rov. § 153 odst. 2 o.s.ř.) a soud tak o nákladech řízení nemá rozhodovat, pokud pro jiný postup neshledá závažné okolnosti, podle procesního úspěchu ve věci. Soud pak neshledal žádné závažné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznat náhradu nákladů řízení některému z účastníků (srov. nález Ústavního soudu pod sp.zn. II.ÚS 572/19).