20 C 108/2026-29 – Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 66 530 Kč s přísl. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovanou byla dne 16. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 45 241,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 33 744,00 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 288,00 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 3 821 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 8. 2023. Žalovaná však řádně a včas úvěr nesplácela, poslední splátku zaplatila dne 20. 11. 2023 a od uzavření smlouvy uhradila celkem 23 242 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka ze shora uvedené smlouvy o úvěru se skládá z jistiny ve výši 29 060,39 Kč, poplatku ve výši 27 938,61 Kč a příslušenství. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovanou byla dne 26. 9. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 5 725 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 677 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná zavázala uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 1 478 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 10. 2022. Žalovaná však řádně a včas úvěr nesplácela, poslední splátku zaplatila dne 10. 11. 2022 a od uzavření smlouvy uhradila celkem 8 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka ze shora uvedené smlouvy o úvěru se skládá z jistiny ve výši 6 736,28 Kč, poplatku ve výši 2 794,72 Kč a příslušenství.2. Podáním ze dne 4. 9. 2025 žalobkyně žalobu rozšířila o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 003,74 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 515,52 Kč. Usnesením ze dne 18. 12. 2025 soud změnu žaloby připustil.3. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 1. 5. 2025 uvedla, že co se týče posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením první smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tuto posoudila především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, tyto informace byly ověřovány z dokladů vyžádaných od žalované a byly zaznamenány do zákaznické karty, z níž vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované z potvrzení o příjmu a z výpisu z bankovního účtu. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet.4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.5. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet (včetně úroků a sjednaných poplatků) částkou 3 821 Kč v 21 měsíčních splátkách.6. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 26. 9. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet (včetně úroků a sjednaných poplatků) částkou 1 478 Kč ve 12 měsíčních splátkách.7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 9. 2021 soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná žije s rodiči, je svobodná, na mateřské dovolené, má jednu vyživovací povinnost, její měsíční příjem činí 10 000 Kč. Další příjem domácnosti činí 40 000 Kč, měsíční výdaje činí 3 500 Kč.8. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 11. 2021 soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná žije s rodiči, je svobodná, na mateřské dovolené, má jednu vyživovací povinnost, její měsíční příjem činí 10 000 Kč. Další příjem domácnosti činí 53 000 Kč, měsíční výdaje činí 3 000 Kč a interní splátky činí 1478 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora uvedených úvěrových smlouvy za žalovanou.10. Z dalších shora neuvedených důkazů nebylo pro věc zjištěno nic podstatného.11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.12. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 16. 11. 2021 žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 3 821 měsíčně v 21 splátkách. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná žije s rodiči, je svobodná, na mateřské dovolené, má jednu vyživovací povinnost, její měsíční příjem činí 10 000 Kč, další příjem domácnosti činí 53 000 Kč, měsíční výdaje činí 3 000 Kč a interní splátky činí 1478 Kč. Dne 26. 9. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 1 478 Kč měsíčně ve 12 splátkách. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná žije s rodiči, je svobodná, na mateřské dovolené, má jednu vyživovací povinnost, její měsíční příjem činí 10 000 Kč, další příjem domácnosti činí 40 000 Kč, měsíční výdaje činí 3 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek za žalovanou ke dni 27. 1. 2025.13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.14. Obě uzavřené smlouvy jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Jelikož obě shora uvedené smlouvy žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a uzavřela je jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., vztahuje se na věc i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 75 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném ke dni uzavření smluv, neplatná, spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.16. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení