20 C 183/2025-45 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení částky 20 921 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr na základě smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 9. 6. 2023 v celkové výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem za poskytnutí v částce 10 921 Kč, nejpozději do 9. 7. 2023. Žalovaný nevrátil ničeho. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se nevyjádřil.3. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložených listinách (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalovaného a na místo podpisu žalovaného je na nich uveden pouze SMS kód 762055 a strojově napsané jméno a příjmení žalovaného. Nebylo prokázáno, že tímto kódem disponoval právě a pouze žalovaný a právě on projevil svou vůli s právní předchůdkyní žalobkyně tvrzenou smlouvu sjednat. Tuto vůli žalovaného neprokazuje ani to, že na listinách jsou uvedeny údaje o občanském průkazu, telefonním čísle, čísle bankovního účtu a e-mailové adrese, když navíc nebylo prokázáno, že se skutečně jedná o údaje žalovaného ani že tyto údaje poskytl právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný. Smlouva o úvěru může být uzavřena elektronickou komunikací, ten, v jehož prospěch svědčí, však musí prokázat, že došlo k projevu vůle, kterým byla smlouva (ať již jakoukoli formou) uzavřena. S ohledem na popis kontraktačního procesu, kdy žalobkyně popsala proces uzavření smlouvy tak, že se žalovaný zaregistroval a vyplnil své údaje do formuláře na webových stránkách, vylučuje, aby to byl právě a přímo žalovaný, kdo na předloženou písemnost zachycující obsah smlouvy vsadil jako prostý elektronický podpis své jméno a příjmení.4. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena, tedy, že žalovanému zaslala SMS s kódem, který pak žalovaný zadal do elektronického systému s úmyslem být vázán konkrétní smlouvou s konkrétními smluvními ujednáními (nebyla by pak sice dodržena písemná forma listiny, nicméně smlouva by uzavřena byla). Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila a skutečnost zaslání SMS kódu a jeho přepsání nikterak neprokázala.5. Z potvrzení Československé obchodní banky, a.s. ze dne 4. 12. 2024 o provedení transakce a ze sdělení této banky ze dne 24. 9. 2025 soud zjistil, že dne 9. 6. 2023 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je , jméno FO, , a že uvedené částka byla na předmětný účet připsána. Z jiných než shora uvedených důkazů soud pro věc nezjistil nic podstatného.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:7. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala částku ve výši 10 000 Kč dne 9. 6. 2023 , jméno FO, . Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně žádnou částku neobdržel.8. Protože v řízení nebylo prokázáno, že tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně žalovaný ani to, že žalovaný na základě tvrzené smlouvy obdržel od právní předchůdkyně částku 10 000 Kč, nemá žalobkyně vůči žalovanému ani právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). Právní předchůdkyni žalobkyně totiž z výše uvedených důvodů vůči žalovanému žádná pohledávka nevznikla a žalobkyně od právní předchůdkyně žalobkyně tak žádnou pohledávku vůči žalovanému smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 nenabyla. V souzené věci tak žalobkyně není aktivně legitimována a žalovaný současně není pasivně legitimován, neboť žalobkyni vůči žalovanému nesvědčí žádné právo a žalovanému vůči žalobkyni nesvědčí žádná povinnost. Pokud žalobkyně tvrdila, že bankovní účet, na který byla částka 10 000 Kč vyplacena, patří osobě blízké žalovaného a že z tohoto důvodu není relevantní, že žalovaný není majitelem účtu, je nutné podotknout, že vztah majitele účtu k žalovanému nebyl v řízení prokázán. I v případě, že by se jednalo o osobu žalovanému blízkou, by z tohoto titulu nebyl žalovaný žalobkyni cokoliv plnit (osoby blízké nejsou společně zavázány plnit za sebe dluhy).9. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a o. s. ř., neboť se jednání konaného ve věci nezúčastnila a připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o. s. ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.10. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.