21 C 198/2025-29 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 42 641 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 15. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 21. 2. 2024, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 80 % ročně. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil, na předmětný úvěr zaplatil toliko částku 9 066 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ze kterého se žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Za použití ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. soud projednal a rozhodl věc bez přítomnosti účastníků.3. Ze sdělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . ze dne 15. 1. 2026 bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému, kdy na účtu evidují příchozí transakce od plátce , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , a to 15. 2. 2024 částku 8 600 Kč, 17. 2. 2024 částku 1 400 Kč a částku 3 000 Kč, dne 18. 2. 2024 částku 9 000 Kč a 13 000 Kč.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 2. 2019 ve spojení s obchodními podmínkami společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 80 000 Kč a měsíční úrokovou sazbou 8,50 %, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší.5. Z platební historie a z potvrzení o provedených platbách vyplynulo, že žalovaný postupně vyčerpal celkem částku 37 000 Kč, a to dne 27. 2. 2019 částku 10 000 Kč, dne 8. 3. 2019 částku 8 000 Kč, dne 2. 4. 2019 částku 1 600 Kč, dne 21. 5. 2019 částku 5 000 Kč, dne 27. 5. 2019 částku 5 000 Kč, dne 31. 5. 2019 částku 5 700 Kč a dne 25. 11. 2019 částku 1 700 Kč, vše na účet č. , č. účtu, pod , Anonymizováno, , var. symbol, .6. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 24. 7. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze stejného dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy před podáním žaloby, a to do tří dnů od doručení výzvy.7. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.8. Smlouvu o revolvingovém úvěru soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú“) jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.11. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v návrhu uvedla, že žalovaný souhlasil, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a , právnická osoba, . Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný podle obchodních podmínek prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností.12. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, když údajně vycházel z údajů od žalovaného a tyto údajně ověřil z předložených dokladů. Žádný takový doklad však žalobky