21 C 221/2025-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 870 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dlužnou částku zavázal uhradit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny, kdy žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 4 000 Kč. Žalovaný však na úvěr ničeho neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá i zaplacení smluvní pokuty 0,1% denně ve výši 3 870 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Žalobkyně se z nařízeného jednání prostřednictvím svého právního zástupce omluvila s tím, souhlasila s rozhodnutím soudu bez své přítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 14. 1. 2026 soud zjistil, že u čísla účtu , č. účtu, jsou evidovány příchozí platby ve výši 5 000 Kč dne 18. 10. 2023, 4 000 Kč dne 21. 10. 2023 a 1 000 Kč dne 10. 11. 2023, kdy odesílatelem je společnost , Jméno žalobkyně, ., kdy majitelem shora uvedeného účtu byl žalovaný.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyplývá, že částka úvěru byla žalovanému poskytnuta ve výši úvěrového limitu 30 000 Kč, úvěr byl úročen sazbou 40 % měsíčně, kdy úvěrovaný splácí každý měsíc, a to vždy nejpozději k 17. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy.6. Z potvrzení o platbě z 18. 10. 2023, 21. 10. 2023 a 10. 11. 2023 vyplývá, že banka potvrzuje, že ve shora uvedených dnech byla na účtu vedeném na majitele – žalobkyni, zaúčtovány shora uvedené platby, směr pohybu – výdej na účet č. , č. účtu, .7. Z předložených bankovních výpisů žalovaného za období srpen až říjen 2023 vyplývá, že žalovaný pobíral pravidelnou mzdu od svého zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kdy v jednotlivých měsících dosahovala částek , částka, (3. 8. 2023), , částka, (5. 9. 2023) a , částka, (4. 10. 2023), vedle toho jsou průběžně na jeho účtu evidovány také jednotlivé drobné příchozí platby od fyzických osob, jejichž výše se pohybuje v řádu stokorun. Tyto platby však nelze považovat za pravidelný ani relevantní příjem. Naproti tomu se na účtu žalovaného objevují četné a pravidelné příchozí platby představující nové spotřebitelské úvěry (např. od , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, či , Anonymizováno, ), které nelze pokládat za příjem ze samostatné ekonomické aktivity, nýbrž za další zadlužení. Výpisy dokládají extrémně časté a vysoké výběry hotovosti z bankomatů, mnohdy i několikrát týdně, a to ve výši obvykle mezi 1 000 Kč a 20 000 Kč (např. výběr 20 000 Kč dne 9. 10. 2023, výběr 11 000 Kč dne 5. 10. 2023 apod.). Výdaje žalovaného dále tvoří platby spojené s hazardními hrami, kdy se jedná se o vysokou frekvenci plateb ve prospěch společností , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a dalších. Kromě toho žalovaný hradil různé pravidelné či nepravidelné platby související s osobní spotřebou, jako jsou platby za energie (např. , Anonymizováno, ve výši 1 000 Kč a 2 000 Kč dne 5. 10. 2023), za telekomunikační služby (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 3 618 Kč dne 9. 9. 2023 či , Anonymizováno, 999 Kč dne 4. 10. 2023) a za potraviny. Významné jsou také opakované splátky dříve čerpaných úvěrů, například ve prospěch , Anonymizováno, (5 216 Kč dne 5. 9. 2023, 3 129 Kč dne 3. 8. 2023), , Anonymizováno, (4 005 Kč dne 5. 10. 2023) a dalších věřitelů.8. V předžalobní výzvě ze dne 14. 6. 2025 žalobkyně vyzvala k okamžité úhradě jednotlivých dlužných částek, a to ve lhůtě 3 dnů od data jeho odeslání; výzvu odeslala žalovanému žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 14. 6. 2025, což vyplývá z podacího lístku z téhož dne.9. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na dobu neurčitou peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal hradit měsíčně s úrokem ve výši 40 % z dlužné částky s možností okamžitého splacení jistiny, tedy úrok přirostlý za uplynulé období. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku nesplácel řádně a včas, došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění celé zapůjčené částky ke dni 22. 5. 2024 a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě písemnou formou.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění( dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).12. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele) – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.13. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu) a průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.14. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, rovněž připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob