22 C 122/2026-31 – Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy k službě , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, . Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, , a dále příslušenství. Žalovaný tento dluh co do důvodu a výše , částka, s přísl. uznal v listině ze dne , datum, , jakož i byla téhož dne mezi účastníky uzavřena dohoda o postupném splácení dluhu ve výši , částka, s přísl. ve splátkách po , částka, měsíčně.2. Soud zjistil z dále uvedené smlouvy a listiny – uznání dluhu a dohoda o postupném splácení ze dne , datum, , že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu k službě , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout aktuální limitní rámec ve výši , částka, , z něhož lze prostřednictvím zřízeného , Anonymizováno, , Anonymizováno, realizovat platby za zboží nebo služby za podmínek splatnosti a výše zápůjční úrokové sazby dle obchodních podmínek.3. Žalobkyně žalovaného k zaplacení peněžních prostředků, tedy i jistiny, vyzvala dopisem ze dne , datum, ve lhůtě do 7 dnů a tento dopis žalovanému odeslala dne , datum, , jak se podává z tohoto dopisu a dokladu o odeslání zásilky.4. Soud zjistil z listiny – uznání dluhu a dohoda o postupném splácení ze dne , datum, , že následně žalovaný svůj dluh co do důvodu (ze smlouvy ad 2 výše) ve výši , částka, s přísl. uznal, jakož i že téhož dne byla touž listinou mezi účastníky uzavřena dohoda o postupném splácení dluhu ve výši , částka, s přísl. ve splátkách po , částka, měsíčně s tam uvedenou splatností.5. Žalovaná však tvrdila, že i přes to jí žalovaný uhradil pouze jedenkrát , částka, .6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).14. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně jako věřitel v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku , částka, , kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému dlužné částky shora specifikované. Žalovaný zaplatil pouze , částka, .16. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků v dohodnuté výši.17. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).18. Podle odborné literatury „Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , č. , hodnota, -, Anonymizováno, , , Anonymizováno, .).19. Navíc je třeba vycházet nejen z ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele, nýbrž i o výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše), bez toho lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).20. Žalobkyně sice tvrdila, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že žalobkyně shora uvedeným kritériím nedostála.21. Z listiny – výstup z interního systému k posouzení úvěruschopnosti žalovaného se podává, že u příjmů žalovaného se hovoří , částka, ze zaměstnání, výše výdajů , částka, , že žalovaný je „singl“, bezdětný, aniž by bylo specifikováno, jak byly tyto údaje ověřeny (a u výdajů, o jaké výdaje vůbec jde).22. Žalobkyně byla přitom poučena v tomto směru soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu – jednak výzvou soudu ze dne , datum, , druhak při jednání soudu dne , datum, . Nic dalšího již neuvedla a jiné důkazy neměla.23. Soud proto uzavřel, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách.24. Z uvedených důvodů je proto spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Dále soud uzavřel k uznání dluhu žalovaným co do shora uvedeného důvodu i výše (§ 2053 o.z.), že sice zakládá domněnku existence dluhu (§ 133 o.s.ř.), avšak neplatnost původní smlouvy samo neodstraňuje. Soud však musí i tak ve spotřebitelském sporu o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti přezkoumat, zda uznávaný nárok není založen na neplatném nebo zneužívajícím ujednání (viz výše). Tak tomu bylo i v projednávaném případě (smlouva o úvěru je neplatná).25. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení (srov. rozsud