32 C 218/2025-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 12. 12. 2024 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných splátkách splatných spolu se sjednaným příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaný zvolil parametry smlouvy, vyplnil registrační formulář, byl mu zřízen uživatelský účet. Podpis smlouvy žalovaným byl učiněn přepsáním SMS kódu do příslušného pole.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně smlouva není žalovaným podepsána, a to ani vlastnoručním podpisem, ani zaručeným elektronickým podpisem žalovaného. V závěru smlouvy je pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného a uvedeny následující údaje: „Datum a čas odeslání potvrzovacího kódu klientovi : 05.12.2024 14:07:46; Telefonní číslo na které byl kód zaslán : , Anonymizováno, ; E-mailová adresa, na kterou byl kód zaslán : , e-mail, ; Datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu : 05.12.2024 14:08:05.“4. Výzvou ze dne 20. 5. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 20. 5. 2025, jak soud zjistil z příslušného podacího archu. K výzvě bylo připojeno i oznámení o postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.5. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne 5. 12. 2024 částku 12 000 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně se žalobkyní dohodly na postoupení žalobou uplatněné pohledávky za žalovanou.7. Z upomínky ze dne 6. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila výzvu k úhradě dluhu, nebylo již prokázáno její zaslání žalované.8. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalovaného a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalovaného se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít. Tvrzení o odsouhlasení smlouvy přes webový formulář zůstalo v rovině tvrzení, žalobkyně nijak neprokázala, že by žalovanému zaslala SMS kód a že by jej žalovaný kdekoli za účelem souhlasu s vázaností smlouvy kdekoli zadával. Uvedení zadání kódu na smlouvě včetně dodatků není dle názoru soudu dostatečné, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný s listinami jakkoli vyslovil souhlas či dokonce že by uvedené listiny žalovaný vytvořil. Na smlouvě o úvěru je tak v závěru pouze strojově vysázeno jméno a příjmení žalovaného, s ohledem na popis kontraktačního procesu, kdy žalobkyně popsala proces uzavření smlouvy tak, že žalovaný pouze vyplnil své údaje do formuláře na webových stránkách, vylučuje, aby to byl přímo žalovaný, kdo na předloženou listinu zachycující obsah smlouvy vysázel jako prostý elektronický podpis své jméno a příjmení. Nadto dle žalobních tvrzení měl žalovaný zadat SMS kód do příslušného pole v systému, nemohl to být tedy žalovaný, kdo sám připojil doložku o SMS kódu na písemnost obsahující znění smlouvy.9. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena, tedy, že žalovanému zaslala SMS s kódem, který pak žalovaný zadal do elektronického systému s úmyslem být vázán konkrétní smlouvou s konkrétními smluvními ujednáními (nebyla by pak sice dodržena písemná forma listiny, nicméně smlouva by uzavřena byla). Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila a skutečnost zaslání SMS kódu a jeho přepsání nikterak neprokázala.10. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyni nepodařilo prokázat již samotný základ závazku, tedy uzavření předmětné smlouvy, soud zbylé důkazy pro nadbytečnost neprovedl, neboť tyto měly dokumentovat další průběh závazkového vztahu.11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:12. Žalobkyně zaslala žalovanému částku ve výši 12 000 Kč dne 5. 12. 2024, přičemž žalovaný uvedenou částku ani přes výzvu ze dne 20. 5. 2025 nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným ze shora uvedeného důvodu.13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 12 000 Kč žalobkyní žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 12 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí tří dnů od odeslání výzvy k plnění (§ 573 o. z.), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o. s. ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 878,12 Kč, přičemž tato částka představuje 33,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,21 %, příslušenství kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 966 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.