32 C 7/2026-26 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 18. 10. 2024 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 17 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných splátkách splatných spolu se sjednaným příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz vyplněním webového formuláře.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 18. 10. 2024 soud zjistil, že smlouva není žalovanou podepsána, a to ani vlastnoručním podpisem, ani zaručeným elektronickým podpisem žalované. V závěru smlouvy je pouze strojově vysázeno prohlášení, že klient smlouvu podepisuje elektronicky a je uvedeno datum uzavření strojově vysázeno jméno a příjmení žalované.4. Výzvou ze dne 19. 6. 2025 žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 19. 6. 2025, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.5. Před tím žalobkyně vyzvala žalovanou e-mailem dne 17. 2. 2025 k úhradě částky 37 294,42 Kč, aniž by ale vymáhanou pohledávku blíže identifikovala.6. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím nahlédnutí na bankovní účet ověřila totožnost žalované.7. Ze sdělení Air Bank a.s. ze dne 2. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované dne 18. 10. 2024 částku 17 000 Kč.8. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či uznávaný elektronický podpis žalované a žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalované se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít, přičemž pouhé prokázání totožnosti neprokazuje, že měla žalovaná vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu. Na smlouvě o úvěru je v závěru uvedeno pouze tolik, že dlužník podepisuje smlouvu elektronicky, což nelze považovat za elektronický podpis. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovanou odsouhlasena. Žalobkyně však žádné důkazy v tomto směru neoznačila.9. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyni nepodařilo prokázat již samotný základ závazku, tedy uzavření předmětné smlouvy, soud zbylé důkazy pro nadbytečnost neprovedl, neboť tyto měly dokumentovat další průběh závazkového vztahu.10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:11. Žalobkyně zaslala žalované částku ve výši 17 000 Kč dne 18. 10. 2024, přičemž žalovaná uvedenou částku ani přes výzvu ze dne 19. 6. 2025 nevrátila.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 17 000 Kč žalobkyní žalované. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, když uvedenou částku nevrátila, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 17 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí tří dnů od odeslání výzvy k plnění (§ 573 o. z.), ve které byla pohledávka řádně identifikována, neboť od tohoto dne je žalovaná v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalované, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o. s. ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když převáženě úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly.