Okresní soud v Děčíně 6 C 54/2026-59 – Náklady řízení

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení peněžní částky 68 063,64 Kč (sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 58 122,29 Kč, z částky 998 Kč označené jako smluvní pokuta, z částky 400 Kč jako náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, z částky 8 543,64 Kč jako smluvní pokuta s tím, že tato částka je konstruována jako 0,1% úrok denně z částky 58 122,29 Kč za dobu od 23. 9. 2025 do 17. 2. 2026). Na odůvodnění těchto žalobních požadavků žalobkyně uvedla, že tyto vyplývají ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 29. 3. 2025. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta peněžní částka 50 000 Kč, přičemž žalovaná se ji zavázala vrátit ve 36měsíčních splátkách po 3 475 Kč. Žalovaná peněžní prostředky řádně nevrátila. V souvislosti s porušením smlouvy vyvstala nově žalované povinnost zaplatit žalobkyni výše již v odůvodnění zmíněné platby, a to platba ve výši 998 Kč (smluvní pokuta u splátek 3, 4 ve kterých se žalovaná ocitla v prodlení), náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (2x 200 Kč za splátky č. , hodnota, , 4, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení), platba peněžní částky 8 543,64 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 58 122,99 Kč od 23. 9. 2025 do 17. 2. 2026 z důvodu neuhrazení celé jistiny. Zároveň žalobkyně vznesla požadavek uhradit jak zákonný úrok z prodlení, tak smluvený úrok. Žalovaná k výzvě žalobkyně, dlužnou částku neuhradila, ve věci se nevyjádřila.2. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně a žalovaná se dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná je žalobkyně vrátí ve 36měsíčních splátkách po 3 475 Kč spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě 73,62 % p. a. Žalovaná žalobkyni dluží na jistině částku 58 122,29 Kč, na smluvních pokutách ve výši 9 541,64 Kč a na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením žalované. Poplatky a smluvní pokuty mají účastníci ve smlouvě sjednané. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru, doklad o vyplacení úvěru a karty klienta).3. Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že žalobkyně a žalovaná evidentně směřovaly k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaná od žalobkyně peněžní prostředky převzala. V posuzovaném případě totiž žalobkyně na straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupovala v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m. j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaná na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Na vztahy mezi žalobkyní a žalovanou tak plně dopadaly kromě obecné úpravy tzv. spotřebitelských smluv, jež je v občanském zákoníku obsažena v § 419 a násl. o. z. a § 1810 a násl. o. z., i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Zároveň ovšem v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě sice žalobkyně informace o majetkových poměrech žalované zjišťovala, nicméně tato zjištění byla zjevně nedostatečná a v důsledku toho došlo k nesprávnému, resp. mylnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a postup žalobkyně nelze označit za odbornou péči ve smyslu níže citovaného zákona. Žalobkyně uvedla, že vyžádala informace o příjmech žalované, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případné nahlédnutí do relevantních databází.4. Žalobkyně vycházela z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalované, tedy z hodnocení klienta, z něhož vyplývá, že žalovaná je svobodná, pracuje u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , adresa, na hlavní pracovní poměr, není ve výpovědní lhůtě, ani nemá pracovní poměr na dobu určitou, přičemž pobírá příjem ve výši 22 500 Kč čistého měsíčně, žije sama, má vlastní bydlení. Celkové výdaje žalované představují částku 9 794 Kč (tj. životní minimum klienta ve výši 4 860 Kč a bydlení (nájem, inkaso) ve výši 4 934 Kč. Žalobkyně doložila příjem žalované a potvrzením o provedení transakce z banky žalobkyně, , Anonymizováno, , a.s., z níž plyne, že žalovaná pobírala příjem od výše uvedeného zaměstnavatele za leden 2025 ve výši 21 042 Kč a za měsíc únor 2024 pak částku 23 678 Kč měsíčně, dále žalobkyně ověřila a doložila potvrzení o vedení účtu, kdy vlastníkem předmětného účtu je právě žalovaná, poté žalobkyně ověřila kopii občanského průkazu. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalované (za dva měsíce), ovšem u výdaje žalované řádně neověřila, jen se spokojila s životním minimem klienta ve výši 4 860 Kč měsíčně, nikoli s reálnými výdaji, co se týče nájemného a inkasa, i v tomto případě postačila žalobkyni výše 4 934 Kč měsíčně, kdyby soud odečetl příjem 22 500 Kč od výdajů v minimální výši 9 794 Kč, po zaplacení splátky 3 475 Kč měsíčně, by pak žalované zbyla na veškeré náklady na stravu a další potřebné věci částka 8 012 Kč měsíčně, což se jeví jako částka nepřiměřená, když není zřejmé, kde žalovaná v době uzavření smlouvy bydlela. Soudu tedy není zřejmé, v jaké výši platí žalovaná náklady na bydlení, ať už je to nájemné či příspěvek na nájemné jiné osobě. Navíc žalovaná má vyživovací povinnost k nezletilému Tomáši, na kterého hradí od 10. 9. 2024 výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně, dále hradí měsíčně dlužné výživné ve výši 1 500 Kč spolu s běžným výživným, což tedy představuje další výdaj žalované ve výši 4 000 Kč měsíčně (rozsudek , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, ze dne 24. 7. 2025 č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ). K tomu žalovaná uhradila pouze dvě splátky, a to v květnu 2025 a v červnu 2025. Žalobkyně informace o majetkových poměrech žalované zjišťovala, nicméně tato zjištění byla zjevně nedostatečná, byla jen na hranici tvrzení a v důsledku toho došlo k nesprávnému, resp. mylnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalované a postup žalobkyně nelze označit za odbornou péči ve smyslu níže citovaného zákona. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplaná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).5. Žalobkyní tak bylo žalované plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalované došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalované zvětšena o částku 43 050 Kč, když žalovaná v mezidobí neuhradila částku 6 950 Kč. Proto soud zavázal žalovanou, aby peněžní částku 43 050 Kč žalobkyni zaplatila. Zároveň soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 8. 8. 2025, když v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení vyzván dne 27. 1. 2026 k zaplacení do 11. 2. 2026.6. Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako smluvních pokut, nákladů s uplatněním pohledávky pak ty byly soudem zamítnuty. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 049 Kč, přičemž tato částka představuje 26,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,25 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 404 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 063 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 930 Kč ve výši 2 716 Kč.8. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.