7 C 189/2025-44 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 21 164,03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 7. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, . Žalovaný přes výzvu neuhradil svůj dluh, žalobkyně proto v souladu se smlouvu odstoupila od smlouvy, pohledávka se stala splatnou ke dni 16. 1. 2025. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 18 664,03 Kč, poplatky ve výši 2 500 Kč a úrokem ve výši 1 938,43 Kč.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.4. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného podle občanského průkazu a současně byla provedena identifikace na prodejně (na blízko). Dále žalobkyně prověřila žalovaného v registru SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně při posouzení vycházela z údajů, podle nichž činil čistý hlavní měsíční příjem žalovaného 48 000 Kč, náklady na bydlení (nájemné) 3 000 Kč měsíčně, přičemž hypotéka/leasing, splátky úvěrů i jiné závazky byly uvedeny ve výši 0 Kč. V části „Ověření údajů“ však není ve zprávě vyznačen žádný konkrétní zdroj, z něhož měly být příjmy a výdaje žalované zjištěny či ověřeny.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (revolvingový úvěr , Anonymizováno, ) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 7. 2017 uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s výší disponibilního úvěrového limitu 10 000 Kč. První čerpání úvěru bylo účelové a činilo 9 497 Kč; předmětem nákupu byl mobilní telefon.6. Z odstoupení od smlouvy ze dne 2. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, pro prodlení žalovaného se splácením úvěru, v jehož důsledku se stal celý dluh okamžitě splatným, přičemž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 23 102,46 Kč.7. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to ve lhůtě do 7 dnů od datace výzvy. Z přiloženého potvrzení vyplývá, že předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 5. 5. 2025.8. Z přehledu čerpání a splácení a potvrzení o doložení financování č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný načerpal celkem částku 62 467 Kč a uhradil celkem částku 61 719 Kč.9. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.10. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.15. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný jako spotřebitel, žalobkyně byla proto povinna před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka.16. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti spokojila s tvrzením žalovaného o výši jeho příjmů, tuto částku žádným způsobem neověřila. Ohledně výdajů (které rovněž nebyly nijak ověřeny), se jeví jako prakticky vyloučené, že by žalovaný měl pouze náklady na bydlení (navíc v nerealistické výši). Jiné výdaje však dle žalobkyně nemá.17. Na základě takto zjištěných skutečností však nemohla žalobkyně učinit kvalifikovaný závěr, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Před uzavřením smlouvy o úvěru je nutné zjistit zcela konkrétně majetkové a výdělkové poměry žadatele o úvěr, minimálně zjistit jeho příjmy, jeho hlavní výdaje, jako jsou výdaje na bydlení, případné výživné, dále zjistit, zda splácí jiné půjčky či úvěry apod. Zjištěné skutečnosti je nutné ověřit. Žalobkyně však na řádné zjištění a ověření schopnosti dlužníka splácet úvěr zcela rezignovala. Skutečnost, že žalovaný úvěr po určitou dobu, byť v řádu několika let, fakticky splácel, nemůže tento deficit zhojit, neboť zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost se váže výlučně k okamžiku uzavření smlouvy a nemůže být dodatečně nahrazena následným průběhem smluvního vztahu.18. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.19. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.20. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení.22. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, soud neučinil k možnostem žalovanému vrátit žalobkyni dluh žádné sk