19 C 249/2020-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jde tedy o odůvodnění stručné. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v prvním výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení žalobkyně vznikl její nárok z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byla žalovaná z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinna platit podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 3. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. 4. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalované, jež v řízení neuplatnila žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Žalovaná se v srpnu 2019 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila platby za období od září 2019 do ledna 2020 celkem ve výši 675 Kč. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti opakovaně písemně vyzvala, naposledy přípisem ze dne [datum], žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. 7. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Ustanovení § 6 téhož zákona přitom stanoví televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. 8. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. současně platí, že nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyni tak vzniká rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 9. Žalované tedy vznikla v souladu s citovaným ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaná tuto povinnost řádně nesplnila, když žalobkyni neuhradila poplatky v celkové výši 675 Kč. 10. Jelikož se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a současně žalovaná v žalobě uvedené skutečnosti nerozporovala, tedy netvrdila ani neprokazovala, že by žalované částky již zaplatila, rozhodl soud tak, je uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku, tedy vedle dlužného poplatku uložil žalované – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – povinnost zaplatit rovněž žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které musela vynaložit v souvislosti s uplatněním svého práva u soudu. Nákladový výrok přitom odráží rovněž závěry konstantní judikatury Ústavního soudu, v prvé řadě nálezu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Podepsaný soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, jako kdyby nebyla zastoupena advokátem, tedy za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Náklady řízení tak v dané věci spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a ve třech režijních paušálech po 100 Kč podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., zvýšených o 21 % za náhradu za daň z přidané hodnoty. Celkem tak náklady řízení činí částku 763 Kč, kterou je žalovaná podle ustanovení § 151 o. s. ř. povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně.