7 C 215/2020-20 — Okresní soud v Domažlicích

Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne 26. 8. 2020, se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 9 850 Kč včetně příslušenství představující zákonný úrok z prodlení z této částky, úrok, smluvní pokutu, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalované. Žalobce se svého nároku po žalované dožaduje z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], dále jen právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [2018]. Nedílnou součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. Žalobce však netvrdil, neprokázal, jakým způsobem byla s obsahem předmětných smluvních podmínek obeznámena žalovaná. Vymezení práv a povinností v rámci předmětné smlouvy a obchodních podmínek je vymezeno rozsáhle, nepřehledně, nesrozumitelně pro stranu subjektu, kterou je žalovaná v pozici spotřebitele. Soud má za prokázané, že do dispozice žalované se prokazatelně, tak jak vyplynulo z výpisu z účtu [právnická osoba] dostala částka ve výši 10 000 Kč. Dále z předmětné smlouvy je nesrozumitelné na základě jaké rozhodné skutečnosti má navrátit zpět žalovaná částku 12 300 Kč, kterou nejprve z pohledu předmětné smlouvy má navrátit spolu s roční úrokovou sazbou úroku 279,83% a poté v doplněném znění ze dne [2018] s úrokovou sazbu 171,33% ročně. Vztah založený mezi účastníky řízení je vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem, práva a povinnosti stran musí být určitým způsobem vymezeny tak, aby bylo zejména zřejmé, co které ustanovení upravuje, jakou konkrétní povinnost, právo, službu, z jakého důvodu má případně žalovaná plnit další poplatky v souvislosti s přijetím předmětného úvěru. Soud v daném případě odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 14. 6. 2012 ve věci C -618/10 a na čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13, kdy nelze očekávat od soudu, že bude měnit obsah zneužívající klauzule smlouvy namísto toho, aby k nim zcela nepřihlédl. Spotřebitelské právo bylo částečně transponované směrnicí č. 93/13/EHS ve vztahu k spotřebitelskému úvěru pak transformováno směrnicí č. 2008 /48/. Základní povinností členského státu Evropské unie a tzn. i České republiky je zamezit zneužívajícím klauzulím, které nejsou pro spotřebitele závazné. Zneužívající klauzule je obecně v čl. 3 směrnice 93/13/ definována tak, že smluvní podmínka klauzule, která nebyla individuálně sjednána je považována za nepřiměřenou, tzn., zneužívající, jestliže je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývající z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že směrnice nemá horizontální účinek, nelze se textu směrnice ve vztahu mezi jednotlivými přímo dovolat, nicméně z pozice směrnice do národního práva je nezbytně nutná, ale v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic k národním soudům a jejích povinností volit v rámci národního práva výklad takový, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. Podle § 1802 z. č. 89/2012 Sb. je obecná úprava i ve vztahu k ust. § 1813 a 1815 z. č. 89/2012 Sb. V daném případě ve smyslu § 1802 z. č. 89/2012 Sb. je míněno, že pokud nebyl ve smlouvě ujednán úrok vůbec, tak je možné vycházet z obecného principu obvyklé výše úroku. V daném konkrétním případě byl úrok sjednán, a to na základě nepřiměřeného ujednání, k němuž nelze přihlížet. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva tak jak je vymezeno je neurčitá a nesrozumitelná, obsahuje nepřiměřená ujednání, ke kterým soud nepřihlíží a v případě, pokud se jedná o ujednání, která jsou nesrozumitelná, neurčitá, soud je považuje s přihlédnutím na § 580, 588 z. č. 89/2012 Sb. jako ujednání odporující dobrým mravům, tzn. absolutně neplatná. S ohledem na charakter smluvních subjektů daného smluvního vztahu soud nahlížel na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako celek jako za neplatnou. Je však povinností žalované, aby navrátila žalobci zpět částku, která se do její dispozice dostala bez právního důvodu, a to ve výši 10 000 Kč s poukazem na § 2991 z. č. 89/2012 Sb. Ve zbývající části soud přistoupil k zamítnutí návrhu. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, nárokuje žalobce po žalované zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z jím požadované částky postupem podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. Rozhodnutí o doměření soudního poplatku za podání návrhu má oporu v položce 2 bod 2, položce 1 bod 1 písm. a) Sazebníku z. č. 549/1991 Sb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. V daném konkrétním případě poměr úspěchu převažuje na straně žalobce 9 850 Kč (66,68 %): 4 921 Kč (33,32 %) rozdíl 33,36 %. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za 3 úkony právní služby – 2 x 300 Kč, 1 x 150 Kč podle § 14 b) odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály – 3 x 100 Kč podle § 14 b) odst. 5 vyhl. 177/1996 Sb., 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů 220,50 Kč Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částka ve výši 2 270,5 Kč - 33,36 % - tzn. 757,40 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta [údaje o zástupci].