5 C 175/2021-21 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba] se domáhá po žalované zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazeném úvěru poskytnutém žalované [datum] na základě smlouvy [číslo] ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet spolu s dalšími poplatky, a to úrokem ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to po dobu 60 týdnů po 450 Kč, počínaje [datum] Poslední splátka připadla na den [datum]. Žalovaná neplatila svůj závazek řádně a včas. Ke dni postoupení pohledávek [datum] zaplatila pouze 8 300 Kč, které byly zúčtované na jistinu ve výši 300 Kč, na úrok ve výši 3 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč. Žalovaná tedy dluží 18 900 Kč s příslušenstvím, které žalobkyně jako postupník pohledávky nárokuje soudní cestou a nárok dokládá výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky doručované žalované, smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka, předžalobní výzvou s dokladem o doručování. Zároveň navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není v projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě, která jí byla doručená do vlastních rukou na adresu [adresa žalované]. Stanovená sedmidenní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla nebo se k věci jakkoli vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých zjistil, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou pro nesplněný závazek ze spotřebitelského úvěru, který jí byl poskytnut [datum] na základě smlouvy [číslo] původní společností [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vracet po dobu 60 týdnů po 450 Kč spolu se závazkem zaplatit úroky, administrativní poplatek a hotovostní inkaso splátek. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila ke dni postoupení pohledávek, k čemuž došlo [datum], pouze 8 300 Kč. Soud pak vychází z toho, že sjednaný závazek o spotřebitelském úvěru je podřízen ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná by tak měla zaplatit 18 000 Kč, tj. 15 000 Kč na jistině a 3 000 Kč na úrocích. Pokud žalovaná plnila 8 300 Kč, dluží z titulu úvěrové smlouvy žalobkyni jako postupníku pohledávky 9 700 Kč, spolu se sjednanými úroky a úroky z prodlení, které žalobkyni náleží ve smyslu § 1968 a 1970 občanského zákona ve výši stanovené prováděcími předpisy, a to ode dne následujícího po dni, ke kterému byla sjednána splatnost celého závazku, tedy od [datum]. Pokud jde o kapitalizované smluvní úroky a kapitalizované úroky z prodlení, soud tento nárok zamítl vzhledem k tomu, že žalobkyně vyčísluje tento nárok z jistiny ve výši 14 700 Kč, tedy z jiné výše, než se kterou lze uvažovat při nesplněném závazku žalovanou. Pokud jde o další nárok žalobkyně, byla platba poskytnutá žalovanou sice započítána na administrativní poplatek a zčásti i na hotovostní inkaso splátek, avšak soud toto ujednání v úvěrové smlouvě považuje za neplatné ve smyslu § 580 a 588 občanského zákoníku, neboť sice ujednání v rámci spotřebitelského úvěru týkající se těchto závazků bylo sjednáno ve smyslu § 1724 a 1725 obč. zák., tedy tak, že projevená vůle smluvních stran byla zřejmá při sjednaném obsahu smlouvy, nicméně při posouzení tohoto ujednání je třeba přihlížet k ustanovení § 1813 občanského zákoníku, podle něhož jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1796 občanského zákoníku je pak neplatnou smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto s ohledem na tyto předpoklady posuzuje ujednání o administrativním poplatku, aniž by bylo zřejmé, v čemž jeho hodnota spočívá a ujednání o poplatku za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč za ujednání lichevní, odporující dobrým mravům a z toho důvodu nelze vycházet z toho, že při poskytnutých platbách žalovanou byly platby započteny na tyto poplatky. Nárok na zaplacení této části závazku představuje 60% poskytnutých fin. prostředků bez ohledu na úroky, a proto je tedy třeba ho pro neplatnost zamítnout. Proto je nutné vycházet z toho, že částka žalovanou poskytnutá je započitatelná pouze na úroky a vlastní závazek. Vzhledem k tomu, že výpočet úroků a úroků z prodlení vycházel při kapitalizaci z jistiny 14 700 Kč, ačkoliv soud má za to, že dluh na jistině činí pouze 9 700 Kč, je zamítán nárok na kapitalizované úroky, když sjednané úroky, i úroky z prodlení jsou přiznány z jistiny, kterou soud považuje za neuhrazenou. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěch žalobkyně byl nepatrný a v zásadě lze vycházet z toho, že poměr úspěchu a neúspěchu je rovnocenný, a proto žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nenáleží.