5 C 193/2021-24 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele [právnická osoba] se domáhá po žalované zaplacení pohledávky na základě dvou smluv o zápůjčkách ze dne [datum] pod [číslo] ze dne [datum] pod [číslo] kdy žalovaná své závazky z těchto smluv neplnila řádně a včas. Podle smlouvy z [datum] byly žalované poskytnuté finanční prostředky ve výši 20 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 29 % ročně a dalšími poplatky, když na úrocích měla žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradit 4 901 Kč za poplatek za administrativní činnost, zpracování a flexibilní splácení 6 952 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč Celkem měla žalovaná zaplatit 36 259 Kč v 18 splátkách po 2 215 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Ke dni smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která se stala účinnou [datum], měla žalovaná uhrazeno pouze 2 950 Kč. Pokud jde o druhou smlouvu, která byla uzavřena [datum], půjčila si žalovaná finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, úrok měla sjednaný ve výši 4 901 Kč a dále pak se zavázala platit poplatky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5 340 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 018 Kč Celkem měla zaplatit 36 259 Kč ve splátkách po 2 015 Kč po dobu 18 měsíců. Poslední termín splátky byl stanoven [datum]. Ke dni postoupení pohledávek žalovaná uhradila pouze 13 850 Kč, takže na základě této smlouvy je po žalované nárokovaná částka 21 514 Kč s úroky z prodlení i smluvními úroky a ze smlouvy [číslo] je po žalované nárokována částka 31 834,34 Kč. Nárok dokládá žalobkyně uzavřenými smlouvami o zápůjčce, smluvními podmínkami, zákaznickou kartou, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalované včetně dokladu o doručování, předžalobní výzvou s dokladem o doručování a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, zároveň navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není v projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která jí byla doručována na adresu evidovaného trvalého bydliště [obec a číslo] s účinky doručení [datum]. Stanovená sedmi denní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla nebo se k věci jakkoli vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, a to z obou smluv o zápůjčce, kdy odlišuje ujednání o zápůjčce se sjednanými úroky ve smyslu § 2390 a 2392 občanského zákoníku a ujednání o poplatcích ve smyslu § 1724 a 1725 občanského zákoníku a násl. Pokud jde o uzavřené smlouvy o zápůjčce, což platí, jak pro smlouvu [číslo] tak pro smlouvu [číslo] je možné vycházet z toho, že právní předchůdce žalobkyně jako zapůjčitel přenechal žalované jako vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užila podle libosti a po čase vrátila věc stejného druhu. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Taktomu bylo v případě účastníků, kdy žalované byly poskytnuté finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a to v každé smlouvě žalovanou uzavřené a úroky byly sjednané na dobu trvání smlouvy ve výši 4 901 Kč a odpovídaly sazbě 29 % ročně. Žalovaná tak měla zaplatit žalobkyni 24 901 Kč, přičemž ve prospěch smlouvy ze dne [datum] uhradila pouze 2 950 Kč, takže dluží na zapůjčených finančních prostředcích a sjednaných úrocích 21 951 Kč. V tomto rozsahu lze tedy považovat nárok žalobkyní vyčíslený za důvodný, a to včetně kapitalizovaných úroků vypočítávaných z dlužné jistiny 18 857,71 Kč, a to jak úroků smluvních, tak úroků z prodlení, přičemž oba úroky pak náleží žalobkyni i po provedené kapitalizaci, tedy ode dne následujícího, k němuž byly úroky kapitalizovány, neboť jsou vyčíslované z dlužné jistiny. Úroky z prodlení soud přiznává dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené prováděcími předpisy. Pokud jde o smlouvu ze dne [datum], byla podle ní žalovaná jako vydlužitel povinna spolu s úroky odpovídající sazbě 29 % zaplatit 24 901 Kč, přičemž ve prospěch této smlouvy žalovaná zaplatila 13 850 Kč, takže na tomto závazku dluží 11 051 Kč. Tuto částku soud přiznává a přiznává z ní i smluvní úroky a úroky z prodlení, ovšem vzhledem k tomu, že jde o nižší částku, než činí vypočtená jistina žalobkyně, která vychází z částky 13 459,74 Kč, přiznává soud úroky ve výši 29 % a úroky z prodlení ve výši 9 % přisouzené částky 11 051 Kč od [datum] do zaplacení, když kapitalizovaný úrok pro jinak vyčíslenou výši dluhu a smluvní úrok vycházející rovněž z jiného výpočtu jistiny zamítá, neboť jistina překračuje výši dluhu žalované a žalobkyni přiznané. Zamítavé výroky souvisí s uplatňovanými částkami, které vychází z nároku na sjednané a neuhrazené poplatky, které v případě obou smluv představovaly 11 356 Kč, což je 56 % poskytnutých finančních prostředků bez ohledu na úroky. Takto sjednané poplatky považuje soud, byť se strany shodly na obsahu smlouvy, za nemravné ve smyslu § 580 obč. zák., odporující ustanovení § 1813 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, kdy lze považovat za nerovnovážné postavení a nevýhodu spotřebitele platit poplatky přes 50 % poskytnutých (vypůjčených) finančních prostředků, a to bez zohlednění úroků, které jsou rovněž režií žalobkyně, respektive právní předchůdkyně. Toto ujednání o poplatcích má charakter lichevní ve smyslu § 1796 občanského zákoníku, podle něhož je neplatnou smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové ujednání tedy nemůže požívat právní ochrany a z toho důvodu soud považuje sjednaný závazek žalované, pokud jde o placení poplatků, za nemravný, odporující zákonu, a proto podle § 588 občanského zákona k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Na základě těchto závěrů soud tedy návrh na zaplacení dlužných částek, a to ze smlouvy [číslo] ve výši rozdílu mezi dluhem a nárokovanou částkou, tedy pro 9 883,34 Kč zamítá a v případě smlouvy [číslo] ve výši rozdílu mezi nárokovanou částkou 21 514,13 Kč a dlužnou částkou 11 051 Kč, tedy ve výši 10 464,13 Kč žalobu zamítá. V případě této smlouvy soud zamítá i kapitalizované úroky, neboť vychází z jistiny převyšující dluh žalované, když zřejmě platby poskytované žalovanou byly alokovány z části i na poplatky, které soud shledává za neplatné ujednání, a tudíž platby nemohly být pro neplatnost ujednání o poplatcích ve správné výši alokovány na jistinu. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí v závislosti na výsledku řízení, když žalobkyně byla z 38 % neúspěšná a ze 62 % úspěšná. Rozdíl ve výši 24 % tedy představuje nárok na náhradu nákladů řízení, a ty spočívají ve vynaloženém soudním poplatku ve výši 2 668 Kč a v nákladech právního zastoupení advokátem. Ty soud přiznává za tři úkony po 500 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b advokátního tarifu, 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 24 % celkových nákladů právního zastoupení a soudního poplatku tedy z částky 4 846 Kč přestavuje částku 1 163 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta dle § 149 odst. l, o.s.ř.