5 C 208/2021-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele [právnická osoba] x [právnická osoba] se domáhá po žalované zaplacení dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] pod [číslo]. Podle této smlouvy byly žalované půjčené finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, když poslední splátka připadla na den [datum]. Žalovaná neplnila závazek řádně a včas, naposledy zaplatila [datum]. Pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinky od [datum], když oznámení pohledávky bylo žalované zasláno doporučeně. Ke dni postoupení pohledávky tak činila dlužná jistina částku 1 442,31 Kč a dluh na poplatku 957,69 Kč, úroky z prodlení jsou kapitalizované za dobu od [datum] do [datum], a to z celkové částky 2 400 Kč. Nárok dokládá žalobkyně výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, dále smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o půjčce včetně smluvních podmínek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odesílání a předžalobní upomínkou s dokladem o doručování žalované. Zároveň navrhuje žalobkyně postup dle § 115a o. s. ř. 2. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která jí byla zasílána do vlastních rukou na adresu [adresa žalované], a to účinně dne [datum]. Stanovená sedmidenní lhůta tedy marně uplynula dne [datum], aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla nebo se k věci jakkoliv vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, zejména ze smlouvy o půjčce, uzavřené dne [datum], podle které je zřejmé, že žalované byly půjčeny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala vracet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč. Z vyčíslení žaloby je pak zřejmé, že žalovaná z takto určené celkové částky 16 640 Kč dluží 2 400 Kč, platby poskytované žalovanou pak věřitel započítával jak na jistinu, tak na poplatek. Pokud jde o vrácení půjčky, vyplývá tato povinnost z ustanovení § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. s ohledem na dobu, kdy smlouva byla uzavřena a s ohledem na ustanovení § 3028 NOZ. Podle § 657 obč. zák. účinného v roce 2007, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavázal vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Žalovaná tak s ohledem na vyčíslený dluh zaplatila žalobkyni částku ve výši 14 240 Kč, takže lze vycházet z toho, vypůjčené peníze vrátila v plném rozsahu a dokonce plnila na sjednaný závazek, tzv. souhrnný poplatek ještě 4 240 Kč. 3. Ujednání o souhrnném poplatku ve výši 6 640 Kč však soud s ohledem na výši poskytnutých finančních prostředků považuje za ujednání nejasné, nesrozumitelné a nemravné ve smyslu § 37 odst. 1 a § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. Podle těchto ustanovení musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Podle § 39 zák. č. 40/1964 Sb., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. Souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč pak představoval pro věřitele příjem v rozsahu 66 % poskytnutých finančních prostředků, což lze považovat za ujednání odporující dobrým mravům i s ohledem na to, že není patrné, co souhrnný poplatek zahrnuje, pokud je jako souhrnný poplatek označen. Jedná se tedy o ujednání neurčité a nesrozumitelné, zároveň i s ohledem na výši tohoto poplatku za ujednání nemravné, které nemohlo požívat právní ochrany ve smyslu § 39 obč. zák. účinného v době uzavřené smlouvy. Soud proto považuje nárok žalobkyně za nedůvodný a ve výši uplatněného rozsahu neuhrazeného souhrnného poplatku žalobu zamítl, neboť je nutné považovat plnění žalovanou poskytnuté za plnění ve prospěch jistiny, proto nemůže být důvodný ani nárok na úroky z prodlení. 4. Výrok o nákladech řízení se řídí ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy úspěchem ve sporu, kdy žalobkyně neuspěla a žalované náklady nevznikly, soud proto rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario.