5 C 56/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], se domáhá po žalovaném zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazeném úvěru, který byl poskytnut žalovanému na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve výši 25 000 Kč spolu se sjednanými dalšími závazky - poplatkem za vyhodnocení úvěru, za sjednání úvěru a inkasním poplatkem - měl žalovaný zaplatit 42 250 Kč ve smlouvě uvedeno 43 250 Kč, když úvěr měl žalovaný splácet po dobu 13 měsíců po 3 250 Kč, poslední splátka připadla na [datum]. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, takže ke dni postoupení pohledávky, k němuž došlo dne [datum], žalovaný dluží 39 000 Kč, což sestává z dlužné jistiny 25 000 Kč, úroku z úvěru 5 680 Kč, poplatku za sjednání úvěru 0 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru 4 465 Kč, inkasního poplatku ve výši 3 855 Kč. Žalobkyně tedy nárokuje po žalovaném k zaplacení 39 000 Kč a úrok z prodlení z celé jistiny od [datum], tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky a náklady řízení. Nárok dokládá smlouvou o úvěru, žádostí o poskytnutí úvěru, smlouvou o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, výzvou žalovanému a předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň navrhuje postup dle § 115 a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která byla žalovanému zasílána na adresu evidovanou v centrální evidenci obyvatel s účinky doručení [datum]. Stanovená 7 denní lhůta, tak marně uplynula dne [datum], aniž žalovaný postup dle § 115 a) o. s. ř. odmítl nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, zejména smlouvy o úvěru, ze které je zřejmé, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách spolu s dalším závazkem ve výši 18 250 Kč Celkem se ve smlouvě žalovaný zavázal zaplatit 43 250 Kč v měsíčních splátkách 3 250 Kč po dobu 29 měsíců, když datum poslední splátky připadal na [datum]. Podle tvrzení obsažených v žalobě vyčísluje žalobkyně dluh na částku 39 000 Kč, což představuje dlužnou jistinu a zbývající část, tj. 14 000 Kč by mělo připadnout na dlužné poplatky. Z vyčísleného nároku tedy vyplývá, že žalovaný ve prospěch úvěru zaplatil pouze 4 250 Kč. Žalovaný ani po předžalobní upomínce, ani po výzvě soudu k vyjádření neposkytl žádné informace o tom, kolik uhradil, ani že by v mezidobí cokoliv zaplatil a soud proto vychází ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou posuzuje ve smyslu § 2395 obč. zák. Podle tohoto ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. S ohledem na úvěrovou smlouvu a sjednaný závazek mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je třeba dovodit, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč, které by měl ve smyslu cit. ustanovení vrátit spolu s úroky, když úroková sazba byla sjednána ve výši 25,85 % ročně. S ohledem na výslednou částku obsaženou ve smlouvě o úvěru a jednotlivé položky poplatků je třeba dovodit, že žalovaný měl zaplatit při celkové výši 43 250 Kč na vlastním závazku 25 000 Kč, na poplatcích 11 250 Kč, takže 7 000 Kč připadalo na úroky. Žalobkyně však neuvádí přesnou platbu žalovaného ve prospěch sjednaného závazku ani započet této platby na jednotlivé položky, pouze sumarizuje celkový nárok dluhu na jistině, na úrocích i poplatcích částkou 39 000 Kč. Z rozdílu mezi touto částkou a sumou, kterou měl žalovaný zaplatit, tedy 43 250 Kč, soud vyvozuje, že byla uhrazena částka 4 250 Kč a s touto uvažuje pro výpočet neuhrazeného závazku žalovaného. Vzhledem k tomu, že je třeba rozlišit vlastní závazek vyplývající z ustanovení § 2395 obč. zák. a závazek týkající se sjednaných poplatků ve výši 18 250 Kč, respektive pouze částky 11 250 Kč, která je ve smlouvě o úvěru jako sjednané poplatky zřejmá, celkové náklady spotřebitelského úvěru představují 73 % poskytnutých finančních prostředků, když ovšem je matematicky zdůvodnitelných 7 000 Kč jako úroky náležející k úvěru podle § 2395 obč. zák. Na poplatcích pak zůstává částka 11 250 Kč, která činí 45 % finančních prostředků bez ohledu na sjednané úroky, ale tato ujednání ve smlouvě o úvěru je třeba posuzovat odděleně od vlastního závazku, i když se strany na obsahu smlouvy shodly ve smyslu § 1724 a § 1725 obč. zák. Přesto tato ujednání týkající se poplatků je třeba považovat za ujednání neplatná, která staví s ohledem na jejich výši, která představuje 45 % poskytnutých finančních prostředků žalovaného do nepřiměřeného postavení, neboť podle cit. ustanovení § 1813 obč. zák. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání je pak třeba posuzovat za nesrozumitelné, neboť není zřejmé, jak žalobkyně k vyčíslení tří poplatků dospěla. Jednak zahrnuje poplatek 1 000 Kč za uzavření smlouvy, dále pak jde o správu úvěru 5 500 Kč a hotovostní výběr splátek, přičemž není zřejmé, z čeho žalobkyně při vyčíslení těchto poplatků vychází a součtu celkových nákladů 1 8250 Kč se pak jeví tato částka pochybná, neboť konkrétní výše úroku zde uvedena není, není zřejmé, zda jí lze dovozovat jen pouhým matematickým výpočtem. Proto soud vychází z toho, že sjednání tohoto závazku odporuje ustanovení § 1813 obč. zák. a tedy k neplatnosti tohoto ujednání přihlíží soud podle § 588 obč. zák. i bez návrhu. Z toho důvodu nelze z nároku vyčísleného ve výši 39 000 Kč uvažovat s částkou připadající na náklady úvěru 18 250 Kč. Takto vyčíslené náklady spotřebitelského úvěru totiž činí 73 % poskytnutých finančních prostředků, což je ujednání lichevní, a tedy nemravné, proto soud tuto částku jako neplatné ujednání od uplatněného nároku odečítá a přisuzuje pouze rozdíl v neuhrazeném úvěru, tedy ve výši 20 750 Kč a z něho úroky z prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák. ve výši stanovené prováděcími předpisy. Úroky z prodlení z částky 4 250 Kč, kterou lze považovat za uhrazenou s ohledem na žalobkyni vyčíslený nárok ve vztahu k původnímu sjednanému závazku je třeba zamítnout. S rozhodnutím ve věci pak souvisí otázka nákladů řízení, když podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Žalobkyně byla úspěšná z 53 % a ze 47 % neúspěšná, má tedy právo na 6 % vzniklých nákladů. Ty spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 950 Kč a v nákladech právního zastoupení advokátem, když soud vychází ze 3 úkonů po 500 Kč, 3 paušálů po 100 Kč dle § 14 b) advokátního tarifu a z 21 % DPH, na základě osvědčení advokáta o plátci daně a § 137 odst. 3 o. s. ř. Z celkových nákladů žalobkyně ve výši 4 128 Kč představuje 6 % částku 248 Kč po zaokrouhlení, kterou je méně úspěšný žalovaný povinen hradit žalobkyni k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.