6 C 174/2021-40 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu dlužné částky ze dvou smluv, kterou jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou. Pokud jde o smlouvu ze dne [2019], na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy, k tomu se zavázal zaplatit úrok ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost rovněž 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Pokud jde o druhou smlouvu (časově první) ta je ze dne [2019]. Na základě této smlouvy byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, za to se zavázal zaplatit úrok ve výši 990 Kč, odměnu za administrativní činnost 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 1 800 Kč. Žalovaný však tyto částky beze zbytku nezaplatil. Pokud jde o smlouvu ze dne [2021], zaplatil celkem 5 250 Kč, a pokud jde o smlouvu druhou, zaplatil částku 5 650 Kč. Soud obě smlouvy posoudil podle ustanovení § 2395 obč. zák., § 1810 a násl. obč. zák. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud zjistil, že žalovaný se zdržuje na neznámé adrese v Irsku, proto mu byl usnesením zdejšího soudu ze dne [2021] ustanoven opatrovník. Ten se ve věci písemně vyjádřil svým podáním ze dne [2021], kde namítl, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a toto své tvrzení konkrétně rozvedl, když vycházel z karty zákazníka u obou smluv. Opatrovník dále namítl, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016 Sb. a zároveň uplatnil námitku neplatnosti podle § 87 odst. 1 cit. zákona. Soud však má za to, že obě dvě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné pouze částečně, tedy pokud jde o poplatky za administrativní činnost a poplatky za hotovostní inkaso. Právní předchůdce žalobce je subjektem, který poskytuje spotřebitelské úvěry. Za poskytnuté částky byly sjednány mezi ním a žalovaným úroky a neexistuje žádný jiný důvod, pro placení nákladů na administrativní zpracování, než navýšit platby spotřebitele. To je v rozporu s ustanoveními §§ 580 a 588 obč. zákoníku. Pokud jde o poplatek za hotovostní inkaso, ve shodě se závěry rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích 42 ICm 4014/2015 – 23 a Krajského soudu v Hradci Králové KSPA 60 INS 5615/2015 – CI – 3 nebo rozsudku Krajského soudu v Plzni 25 Co 169/2017 – 64 za použití ustanovení § 1812 - § 1815 obč. zák., je třeba toto ujednání považovat za neplatné, neboť znamená významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, a proto výši tohoto poplatku je třeba považovat za nepřiměřenou v neprospěch spotřebitele. Soud proto žalobě vyhověl, jen pokud jde o rozdíl mezi částkami, které žalovaný zaplatil a částkami, které zaplatit měl. Pokud jde o smlouvu ze dne [2019], žalobce byl povinen zaplatit částku 12 000 Kč, z toho zaplatil 5 250 Kč, soud mu proto uložil povinnost zaplatit rozdíl mezi těmito částkami, tedy částku 6 750 Kč a žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení od doby, kdy se žalovaný do prodlení dostal, tedy od [2020]. Pokud jde o druhou smlouvu, byl žalovaný povinen zaplatit celkem 6 990 Kč a z této částky zaplatil 5 650 Kč, je tedy povinen zaplatit rozdíl mezi oběma částkami, tedy částku 1 340 Kč a úrokem z prodlení od [2020], kdy se do prodlení dostal. Pokud jde o úrok z prodlení, soud postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce neměl ve věci ani poloviční úspěch. Soud zároveň přiznal odměnu ustanovenému opatrovníkovi, a to za 3 úkony po 1 456 Kč, 3 x 300 Kč paušál a 21 % DPH ze součtu výše uvedených částek, tj. z částky 5 268 Kč, tj. 1 106,28 Kč, celkem odměnu ve výši 6 374,28 Kč.