17 C 207/2022-32 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 5 686,12 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 1 433,79 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 500 Kč a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalované. 2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Tato smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně tj. společností [právnická osoba] a žalovanou dne [datum]. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalované možnost čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč za úrok ve výši 8,5 % měsíčně a za poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky. Žalovaná vyčerpala celkem částku 10 000 Kč a z vyčerpané částky úvěru uhradila částku ve výši 7 235,20 Kč. 3. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovanou vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno dne 1. 8. 2022. V souvislosti s tímto byla žalovaná zároveň poučena o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřila. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku. 5. Ze smluv o postoupení pohledávek s přílohami soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovanou. Smlouva byla uzavřena dne [datum] a smlouva o postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] včetně žalované pohledávky byla uzavřena mezi touto společností a žalobkyní dne [datum]. Žalobkyně má aktivní legitimaci k podání žaloby. 6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka ve výši 10 000 Kč, kterou měla vrátit společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně, tj. 102 % ročně z jistiny. 7. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 419 NOZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 11. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Smlouvu o revolvingovém úvěru soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalované byl tato částka zapůjčena s úrokem 102 % ročně. Soud má za to, že úroky jsou představovány i poplatkem za čerpání úvěru. S přihlédnutím k tomu, že žalovaná je spotřebitelem, je smlouva, jak bylo uvedeno, absolutně neplatná. 14. Soud má za prokázané, že žalovaná převzala částku ve výši 10 000 Kč, přičemž dosud žalovaná navrátila částku ve výši 7 235,20 Kč. 15. Soud má tedy za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatila částku ve výši 2 764,80 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství. 16. Ohledně příslušenství soud vyšel z ustanovení § 1958 odst. 2 NOZ. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku dne [datum], potom se považuje za doručenou dne [datum]. Od této doby byla žalovaná povinna plnit do 7 dní, jak bylo ve výzvě uvedeno, proto od [datum] je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní tj. ve výši 8,5 % ročně. 17. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalovaná by měla nárok na náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady ji nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.