17 C 83/2022-67 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 20 750 Kč společně s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila v řízení proti žalovanému. 2. Žalobu odůvodnila tak, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně požadovala nárok z titulu bezdůvodného obohacení a úrok z prodlení od [datum]. 3. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to pro částku 5 750 Kč včetně příslušenství, tj. z úroku z prodlení v zákonné výši z částky 5 750 Kč ode dne [datum] do zaplacení (č. l. 34) a v rozsahu 42,49 Kč včetně příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 42,49 Kč od [datum] do zaplacení. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. navrhovatel může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 6. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. platí, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 7. Soud postupoval podle citovaných ustanovení a řízení částečně zastavil výrokem I. rozsudku, když souhlas ostatních účastníků soud nevyžadoval. 8. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žaloba byla k soudu podána dne [datum] a nárok žalobkyně je promlčen, neboť žalovaná částka byla žalovanému na účet zaslána [datum] a pro bezdůvodné obohacení platí tříletá promlčecí doba, která uplynula dne [datum]. Poukázal, že označený bankovní účet nemusel být ve vlastnictví žalovaného. 9. Jednání, které se konalo dne [datum], proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně. 10. Aktivní legitimace žalobkyně je ověřena ze smlouvy o postoupení pohledávek. 11. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla půjčena částka ve výši 15 000 Kč, kterou měl vrátit dne [datum] společně s poplatkem ve výši 4 950 Kč. 12. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že částka ve výši 15 000 Kč byla dne [datum] uhrazena na účet č. [bankovní účet] a ze zprávy banky má soud za prokázané, že v této době byl majitelem tohoto účtu žalovaný, přičemž částka ve výši 15 000 Kč byla na tento účet připsána dne [datum]. Žalovaný vrátil žalobkyni dne 42,49 Kč, a to dne [datum] na účet a variabilní symbol uvedený ve výzvě žalobkyně ze dne [datum]. 13. Právní posouzení vychází ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. 14. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 15. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2054 NOZ placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena. 18. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Soud má za to, že výše uvedený poplatek je de facto skrytým úrokem a úrok by v takovém případě činil 396 % ročně. Jde o výši, kterou je na místě považovat za rozpornou s dobrými mravy, zejména za situace, kdy obvyklá výše úroku v tehdejší době nepřekračovala hranici 10 % ročně. 20. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. 21. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná pro nepřiměřenost smluvních ujednání, avšak žalovaný tím, že na základě výzvy ze dne [datum] částečně plnil (42,49 Kč) na uvedený účet a variabilní symbol, nastala fikce uznání dluhu. Bezdůvodné obohacení je splatné dnem [datum], a jestliže žalovaný platil po splatnosti této pohledávky, potom platby, které byly uskutečněny po splatnosti, jsou uznáním dluhu ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 NOZ. Částečné plnění má potom charakter uznání dluhu a ve smyslu ustanovení § 639 NOZ se právo promlčí za 10 let ode dne, kdy uznání dluhu došlo. Vzhledem k uvedenému je námitka promlčení vznesená žalovaným nedůvodná. 22. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 15 000 Kč, vrátil žalobkyni částku ve výši 42,49 Kč, došlo k uznání dluhu, a proto je povinen vrátit rozdíl, tj. částku 14 957,51 Kč. 23. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne [datum], potom se považuje za doručenou dne [datum]. Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak je uvedeno ve výzvě, která skončila [datum] a od [datum] je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] ve výši požadované žalobkyní. 24. Ve zbytku požadovaných zákonných úroků z prodlení soud žalobu zamítl, neboť žalovaný se do prodlení dostal až dne [datum]. 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 294,42 Kč, přičemž tato částka představuje 44,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,06 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 038 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 750 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 940 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 440 Kč ve výši 722,40 Kč. Soud pro úplnost sděluje, že za účelný úkon považoval (po podání návrhu) pouze vyjádření ze dne [datum], nikoliv vyjádření ze dne [datum], které pouze reagovalo na nesrovnalosti v žalobě.