19 C 142/2022-49 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svým návrhem původně domáhala zaplacení částky 149 730,84 Kč z titulu náhrady škody, kterou jí měla žalovaná – v pozici bývalé zaměstnankyně – svým jednáním způsobit. Předmětem řízení je nárok žalobkyně, který se odvíjí od právního vztahu, založeného mezi účastnicemi řízení pracovní smlouvou ze dne [datum], respektive od odpovědnosti žalované za škodu, již způsobila žalobkyni jakožto svému zaměstnavateli tím, že ve čtyřech dále popsaných případech způsobila svému bývalému zaměstnavateli značnou finanční ztrátu. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 30. 5. 2022 č. j. 19 C 142/2022-32 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila k podané žalobě. Žalovaná se však v poskytnuté lhůtě (ani později) k návrhu žalobkyně nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Soud tudíž ve věci rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, na jejichž základě přijal dále zaznamenaná skutková zjištění. 4. V rámci pracovněprávního vztahu, založeného mezi účastnicemi řízení pracovní smlouvou ze dne [datum] (č. l. 14), uzavřely účastnice řízení rovněž dohody o odpovědnosti žalované k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, a to nejprve dne [datum] a posléze ještě dne [datum] (č. l. 15). Dne [datum] byla mezi účastnicemi řízení uzavřena Dohoda o náhradě škody, v jejímž rámci žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj závazek vůči žalobkyni ve výši 77 776,84 Kč, z titulu náhrady škody vzniklé tím, že v období od ledna 2020 do března 2020 způsobila škodu tím, že při vyhodnocení průběžných inventarizací zásob, konaných vždy k poslednímu kalendářnímu dni měsíce ledna 2020, února 2020 a března 2020 na prodejně v [obec] (v objektu [název objektu], ulice [ulice a číslo]), kde byla osobou hmotně (spolu) odpovědnou, byl zjištěn schodek na zásobách zboží nad normu ve výši 74 396,84 Kč a na zásobách přepravek ve výši 3 380 Kč (viz č. l. 21). Obdobnou dohodu o náhradě škody dále uzavřely účastnice řízení dne [datum], kdy žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj závazek ve výši 12 165 Kč s tím, že v průběhu měsíce června a července 2020 spolu s dalšími odpovědnými zaměstnankyněmi způsobila škodu tím, že na pokladnách PO1 a PO2 v prodejně žalobkyně v [obec] vyhotovila v období od [datum] do [datum] celkem 124 neoprávněných tzv. stornodokladů, při jejichž vyhotovování bylo využito toho, že někteří zákazníci si nepřebírají účtenky a ponechají je ležet u pokladen, přičemž k takto získaným účtenkám pak byly vyhotoveny na výše uvedených pokladnách„ stornodoklady“ v celkové hodnotě 28 319 Kč a peníze takto získané si žalovaná ponechala pro vlastní potřebu (viz č. l. 22). V pořadí třetí dohodu o náhradě škody uzavřely účastnice řízení dne [datum], kdy žalovaná uznala svůj závazek ve výši 34 282 Kč z titulu náhrady škody vzniklé tím, že v období měsíce září 2020 jako odpovědná zaměstnankyně způsobila škodu tím, že při vyhodnocení průběžné inventarizace zásob, konané ke dni [datum] na prodejně v [obec] byl zjištěn schodek na zásobách zboží nad normu ve výši 34 282 Kč (viz č. l. 23). Konečně v pořadí čtvrtou dohodu o náhradě škody uzavřely účastnice řízení dne [datum], kdy žalovaná uznala svůj závazek ve výši 37 507 Kč z titulu náhrady škody vzniklé tím, že v období od května 2020 do srpna 2020 spolu s dalšími odpovědnými zaměstnankyněmi způsobila škodu tím, že při vyhodnocení průběžných inventarizací zásob, konaných vždy k poslednímu kalendářnímu dni každého měsíce na prodejně v [obec] byl zjištěn schodek na zásobách zboží nad normu ve výši 136 210,87 Kč (viz č. l. 24). 5. Patrně vedena poučením v obdobné věci, vedené zdejším soudem pod sp. zn. 19 C 280/2021, žalobkyně před jednáním, a následně po poučení během jednání, přikročila k částečnému zpětvzetí v tom smyslu, že reflektovala skutečnost, že průměrný měsíční výdělek žalované před vznikem předmětných škod činil částku 21 548 Kč, tudíž v případě každé z uzavřených dohod požadovala po žalované„ již pouze“ zaplacení částky nepřesahující částku 21 548 Kč. 6. Po právní stránce je možno konstatovat, že v případě shora popsaných skutků – s výjimkou skutku popsaného v dohodě účastnic ze dne [datum] – odpovídá žalovaná jako tehdejší zaměstnankyně žalobkyně žalobkyni za vzniklou škodu, přičemž zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je podle ustanovení § 259 zákoníku práce povinen nahradit tuto škodu v plné výši, nicméně je-li k náhradě schodku společně zavázáno více zaměstnanců, určí se jednotlivým zaměstnancům podle ustanovení § 260 odst. 1 zákoníku práce podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých výdělků, přičemž podle ustanovení § 260 odst. 1 zákoníku práce tento podíl náhrady nesmí u jednotlivých zaměstnanců, s výjimkou vedoucího a jeho zástupce, přesáhnout částku rovnající se jejich průměrnému měsíčnímu výdělku před vznikem škody. S výjimkou skutku popsaného v dohodě účastnic ze dne [datum] tak žalovaná odpovídala za škodu toliko do výše průměrného měsíčního výdělku před vznikem škody, tudíž do výši 21 548 Kč, neboť v řízení nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by žalovaná byla vedoucí či jeho/její zástupkyní. 7. V případě zbývajícího skutku pak obecně platí, že žalovaná jako tehdejší zaměstnankyně žalobkyně podle ustanovení § 250 a násl. zákoníku práce odpovídala za škodu, kterou jí způsobila zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů. Způsobila-li tudíž žalovaná podle žalovanou nevyvrácených tvrzení žalobkyně škodu způsobem popsaným v dohodě účastnic ze dne [datum], čímž jí způsobil škodu v prokázané výši, je namístě závěr, že žalovaná žalobkyni svým jednáním – úmyslně – způsobila škodu, a tudíž za ni v tomto rozsahu (po dílčí úhradě ve výši 1 000 Kč tudíž v rozsahu částky 11 165 Kč) rovněž odpovídá (srov. ustanovení § 257 odst. 2 zákoníku práce). 8. Je tak zjevné, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody v rozsahu částek specifikovaných v prvním výroku tohoto rozsudku, a v tomto rozsahu je namístě považovat žalobu za důvodnou. Soud proto prvním výrokem rozsudku uložil žalované povinnost k náhradě vzniklé škody, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku včetně zákonného úroku prodlení, přičemž uvedené částky je žalovaná v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud s ohledem na procesní pasivitu žalované, respektive pro způsob, jakým se staví k existenci soudního řízení, o němž má zjevně potřebné povědomí, neshledal důvod pro prodlužení této lhůty či pro umožnění zaplatit žalobkyni přisouzené částky ve splátkách. 9. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu 1,5 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 990 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 149 731 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze tří a půl úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady prokázaných cestovních výdajů (včetně náhrady za promeškaný čas) v celkové výši 2 937 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 912 Kč. Soud se přitom musel uchýlit k aplikaci ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť je zjevné, že žalobkyně nepřikročila k částečnému zpětvzetí pro chování žalované, jak předvídá ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., a tudíž je procesní zavinění za zastavení řízení v rozsahu částky 73 921 Kč čistě na žalobkyni.