5 C 158/2022-19 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích, v jehož obvodu má žalovaná trvalé bydliště, domáhá zaplacení dluhu, váznoucího na neuhrazeném závazku vyplývajícím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č [číslo] ze dne [datum], který žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] Pohledávka původního věřitele byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná informovaná písemně. Podle smlouvy o úvěru, byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s dalšími poplatky a to 3 000 Kč na úrocích, 3 000 Kč na odměně za administrativní činnost a 6 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Celkem tak měla zaplatit žalovaná 27 000 Kč v 60 – ti týdenních splátkách po 450 Kč počínaje [datum], když poslední platba připadla na [datum]. Žalovaná za celou dobu zaplatila pouze 1 000 Kč, které alokovala věřitelka podle svého uvážení. Postupník pohledávky pak požaduje s ohledem na poskytnutou platbu ve výši 1 000 Kč uhradit částku 26 000 Kč, což představuje 15 000 Kč na jistině a 11 000 Kč na sjednaných dalších poplatcích včetně kapitalizovaných smluvních úroků a úroků z prodlení. Nárok dokládá žalobkyně smlouvou o úvěru, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalované včetně dokladu o odesílání, předžalobní upomínkou s odkladem o doručování. Zároveň navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě od doručení výzvy, která jí byla zaslána na adresu evidovaného trvalého bydliště do vlastních rukou, tedy na adresu [adresa žalované], takže stanovená 7 denní lhůta marně prošla [datum] aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla, nebo se k věci jakkoliv vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] úvěrovou smlouvu, podle níž jí byly poskytnuté finanční prostředky, které se žalovaná zavázala vracet spolu s dalšími poplatky. Tato úvěrová smlouva se řídí ustanovením § 2395 obč. zák., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle předložených dokladů byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a úroky byly sjednány ve výši 3 000 Kč. Žalovaná měla tedy zaplatit na základě smlouvy o úvěru 18 000 Kč, když ovšem svůj závazek splnila pouze do výše 1 000 Kč, takže 17 000 Kč žalovaná dluží. Soud proto v tomto rozsahu splněného úvěrového závazku žalovanou, jí povinnost k zaplacení ukládá, a to včetně kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 24, 24 % ročně a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Smluvené úroky i úroky z prodlení pak soud přiznává i ode dne následujícího po provedené kapitalizaci, neboť jsou v souladu s ustanovením § 2395 obč. zák., pokud jde o smluvní úroky a s ustanovením § 1970 obč. zák., pokud jde o úroky z prodlení. Výši zákonných úroků určují prováděcí předpisy a těm odpovídá v době prodlení výše 8,25 % ročně. Pokud jde o další částku 9 000 Kč, kterou soud zamítl, vychází z ustanovení § 1724 a § 1725 obč. zák., kdy účastníci projevili vůli ohledně dalších poplatků, když ovšem toto jednání smluvních stran, je třeba korigovat ve smyslu § 1813 obč. zák. Podle něhož jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Částka 9 000 Kč kromě sjednaných smluvních úroků, představuje 50 % vlastního závazku žalované, což je ujednáním lichevním, které nepožívá právní ochrany ve smyslu § 580 obč. zák. a ve smyslu § 588 obč. zák. lze považovat ujednání za neplatné a soud k neplatnosti přihlíží z moci úřední. V uvedeném rozsahu soud nárok žalobkyně zamítl a to s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně tvrdí, že právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalované v souvislosti s poskytovaným úvěrem, když o důkladnosti tohoto prověřování lze pochybovat s ohledem na to, že u Okresního soudu v Domažlicích v informačním systému, je žalovaná vedená jako dlužnice v exekučních řízení a to nejméně třech, předcházejících uzavřené smlouvě o úvěru. I to je tedy okolnost, pro kterou lze považovat ujednání účastníků o dalších poplatcích, zejména při intervalu týdenních splátek za nemravné, a proto v tomto rozsahu soud žalobu zamítl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., se náklady řízení vzniklé žalobkyni řídí poměrem úspěchu a neúspěchu. Žalobkyně byla úspěšná z 65 % a z 35 % neúspěšná. Má tedy nárok na 30 % vynaložených nákladů, které spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 300 Kč a v nákladech právního zastoupení advokátem. Tyto náklady představují i DPH dle § 14a advokátního tarifu a § 14b při 3 úkonech po 300 Kč a 3 režijních paušálech po 100 Kč, 1 452 Kč, takže z celkových nákladů ve výši 2 752 Kč je 30 % vyčísleno na 825,60 Kč ve výroku rozsudku, které jsou splatné k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.