5 C 182/2021-22 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně, jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], se domáhá po žalované zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazeném úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy ze dne [datum] ve výši 8 000 Kč. Spolu s poskytnutými prostředky se žalovaná zavázala zaplatit i další poplatky ve výši 5 070,52 Kč při splatnosti závazku po dobu 12 měsíců nejpozději [datum]. Finanční prostředky byly žalobkyní převedeny na účet označený žalovanou, když žalovaná svůj závazek nesplnila ani z části a žalobkyně tak nárokuje poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným poplatkem. Pokud by pak soud dospěl k závěru, že nelze přiznat nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, nárokuje zaplacení pro bezdůvodné obohacení. Nárok pak dokládá smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalované, smlouvou o úvěru, formulářem pro standartní informace o úvěru, výzvou k zaplacení a předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň pak navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě od doručení výzvy, která jí byla doručena do vlastních rukou do výkonu trestu dne [datum], takže stanovená 7 denní lhůta marně prošla [datum] aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla, nebo se k věci jakkoliv vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalobkyně se dostala do pozice věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Pohledávka přešla na žalobkyni z původního věřitele společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o úvěru uzavřené s žalovanou [datum] Touto smlouvou byl sjednán závazek, podle něhož žalovaná měla vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 8 000 Kč spolu se sjednaným poplatkem ve výši 5 070,52 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřená ve smyslu § 2395 obč. zák., když soud přihlíží i k ustanovení § 1813 obč. zák., podle něhož jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 12 % ročně a kromě tohoto úroku, který je pojmovým znakem úvěrové smlouvy, byly dohodnuté ještě poplatky ve výši 5 070,52 Kč, hodnotí soud otázku přiměřenosti právě ve vztahu k těmto ujednáním. Vzhledem k tomu, že tyto poplatky, které se žalovaná zavázala zaplatit nad rámec sjednaných úroků, tvoří 63 % poskytnuté finanční hodnoty, považuje soud toto ujednání za ujednání lichevní, nemravné ve smyslu § 580 obč. zák. odporující ustanovení § 1813 obč. zák. a tedy přihlíží k neplatnosti tohoto ujednání podle § 588 obč. zák. Z toho důvodu posuzuje nevrácené finanční prostředky žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 obč. zák., které žalobkyni přiznává spolu s úroky z prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák. ve výši stanovené prováděcími předpisy. Ve zbývajícím rozsahu, tedy pro neplatně sjednaný závazek o poplatcích žalobu spolu s úroky zamítá. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20 % podle poměru úspěchu a neúspěchu. Žalobkyně byla úspěšná zhruba v 60 % a ve 40 % neúspěšná. Náleží jí tedy 20 % vynaložených nákladů, které soud přiznává za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem. Ty lze přiznat podle § 14b advokátního tarifu za 3 úkony po 300 Kč, 3 paušály po 100 Kč a 21 % DPH. Celkem tyto náklady činí 2 452 Kč a 20 % pak představuje částku 490 Kč, kterou je povinna zaplatit žalovaná k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.