5 C 332/2021-31 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], se domáhá po žalovaném zaplacení pohledávky na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], v podstatě uzavřené jako dodatek k původní smlouvě ze dne [datum] ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit novou jistinu 49 803,63 Kč po 36 pravidelných měsíčních splátkách se sjednanou splátkou 2 894,81 Kč, když kromě jistiny, se zavázal zaplatit i kapitalizovaný smluvní úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 54 409,40 Kč celkem měl zaplatit 104 213,03 Kč nejpozději [datum]. Žalovaný svoji povinnost neplnil řádně a včas, proto věřitelka úvěr [datum] zesplatnila a po žalovaném uplatňuje i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, jak se žalovaný zavázal pro případ neplnění povinnosti. Pohledávka pak byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum] na žalobkyni a žalovaný byl seznámen s postoupením pohledávky na základě sdělení ze dne [datum]. Protože žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil celou částku jistiny, nárokuje žalobkyně zaplacení 49 803 Kč s kapitalizovanými úroky, kapitalizovaným úrokem z prodlení a úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni, k němuž byla smlouva o postoupení pohledávek účinnou. Zároveň žalobkyně vyčísluje i smluvní pokutu, odpovídající ujednání ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Nárok dokládá smlouvou o úvěru včetně dodatku, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, uhrazením verifikační platby žalovaným, výpisy z účtu o poskytnutí finančních částek žalovanému, upomínkou a předžalobní upomínkou s dokladem o doručování, oznámením postoupené pohledávky odesílané žalovanému. Zároveň žalobkyně navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla doručována na dresu evidovaného trvalého bydliště [obec], [ulice a číslo] fikcí s účinky doručení [datum]. Stanovená 7 denní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl, nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých vyplývá, že smlouvou o úvěru [číslo] po uhrazení verifikační platby ve výši 1 Kč a po sjednání závazku prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku byl dne [datum] sjednán úvěr pro částku 20 000 Kč, která byla poukázaná žalovanému téhož dne na účet č. [bankovní účet] Smlouvou ze dne [datum] pod stejným číslem byl sjednán úvěr ve výši 49 803,63 Kč, když částka 30 000 Kč byla poukázaná žalovanému [datum] na účet č. [bankovní účet]. V původní smlouvě ze srpna 2019 byla sjednána úroková sazba 63,39 % ročně a v dodatku ke smlouvě z [datum] byla sjednána zápůjční úroková sazba 56,40 % ročně. Nárok žalobkyně tedy vychází z dodatečně uzavřené smlouvy pro částku 49 803,63 Kč, kdy žalovaný neplnil svůj závazek řádně včas, tak jak bylo sjednáno ve smlouvě a proto byl úvěr zesplatněn [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Ani po upomínce však žalovaný ve prospěch svého závazku nic neuhradil. Soud proto posuzuje uzavřenou smlouvu podle předpokladů § 2395 obč. zák., kdy sjednání úroku u spotřebitelského úvěru je pojmovým znakem úvěrové smlouvy. Tyto úroky však nesmí být úroky lichevními, kdy původní výše 63 % později snížená na 56 % je úrokovou sazbou nemravnou a staví žalovaného, jako spotřebitele do nevýhodného postavení. Už jen ze součtu celkové částky, tedy jistiny a sjednaných úroků měl žalovaný zaplatit 104 213,03 Kč, což je oproti poskytnuté finanční částce více než 100 % navýšení. V tomto ohledu tedy soud shledává uzavřenou smlouvu o úvěru se sjednanou nepřiměřenou úrokovou sazbou za neplatnou a získané finanční prostředky žalovaným nevrácené posuzuje jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 obč. zák. a ukládá mu povinnost k zaplacení této částky na základě předpokladů citovaného ustanovení. Podle § 2991 obč. zák. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu plněním z právního důvodu, který odpadl proti právním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Protože žalovaný nesplnil svůj závazek a nevrátil finanční prostředky v době, kdy byl vyzván po zesplatnění k úhradě, obohacuje se a soud mu ukládá povinnost toto obohacení vydat právnímu nástupci původního věřitele. Žalobkyni pak náleží i úroky z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 obč. zák. a to z dlužné jistiny, které byly kapitalizované ke dni smlouvy o postoupení pohledávek a žalobkyni náleží i ode dne následujícího do zaplacení. Výši úroků z prodlení určují prováděcí předpisy. Protože však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou pro sjednanou lichevní úrokovou sazbu, kdy nelze ujednání o úrocích od vlastní smlouvy o úvěru oddělit ve smyslu § 576 obč. zák. proto, že nelze předpokládat, že by k takovému ujednání o úvěru došlo i bez neplatné části a že by tuto neplatnost smluvní strana rozpoznala, proto nárok týkající se kapitalizovaných smluvních úroků při sjednané lichevní úrokové sazbě soud zamítá. Od smlouvy o úvěru s neplatnou úrokovou sazbou však lze oddělit ujednání o smluvní pokutě sjednané dle § 2048 obč. zák. Toto ujednání pro případ porušení povinnosti žalovaným může věřitel požadovat bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, což umožňuje § 122 zák. o spotřebitelském úvěru se stanoveným limitem výše, která nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru maximálně 200 000 Kč. Protože vyčíslená smluvní pokuta nepřesahuje tento limit a protože lze toto ujednání od smlouvy o úvěru oddělit, když sjednaná pokuta odpovídá předpokladům § 2048 obč. zák., proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má úspěšná strana právo na náhradu nákladů řízení a to za vynaložený soudní poplatek ve výši 2915 Kč a náklady právního zastoupení advokátem spočívající ve třech úkonech po 4 020 Kč, třech paušálech po 300 Kč dle § 7 § 11 a § 13 advokátního tarifu a 21 % DPH na základě osvědčení advokáta o plátci daně a § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Na soudním poplatku bylo uhrazeno žalobkyní o 729 Kč více, než kolik je přiznáváno v náhradě nákladů řízení, když soud takto doplacený soudní poplatek započítává na malý úspěch žalovaného spočívající v tom, že žaloba pro kapitalizovaný úrok ve výši 9 351 Kč byla zamítnuta. Žalovaný tedy není povinen zaplatit doměřený soudní poplatek jako náklady řízení žalobkyně.