7 C 227/2022-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne [datum], se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 19 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, smluvní pokuty ve výši 9 500 Kč a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalované. 2. Žalobce se svého nároku po žalované dožaduje z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřená mezi žalobcem a žalovanou dne [datum]. Na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalované dostala částka ve výši 19 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit zpět včetně úroku ve třech splátkách. Žalovaná předmětnou částku neuhradila. Z důvodu porušení smluvní povinnosti se pak následně žalobce dožaduje po žalované i smluvní pokuty dle článku IX. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 0,1 % denně. Předmětná smluvní pokuta byla vyčíslena za dobu od [datum] do [datum] na částku ve výši 11 281 Kč. 3. Žalobce se k ústnímu jednání omluvil a žalovaná, přestože byla o termínu jednání řádně a včas vyrozuměna, k jednání se bez omluvy nedostavila. 4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. 5. Vztah, který byl založen smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byl uzavřen mezi žalovanou spotřebitelem a žalobcem podnikatelem poskytujícím spotřebitelské úvěry. Za daných okolností je tak nezbytné, aby vymezení práv a povinností z předmětnému smluvního vztahu bylo dostatečně určitě vymezeno, neobsahovalo ujednání odporující dobrým mravům a nepřiměřená ujednání, která zásadním způsobem narušují rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu, kterým je spotřebitel. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byly i rozsáhlé všeobecné obchodní podmínky. Žalobce si po formální stránce splnil svoji ověřovací povinnost co do úvěruschopnosti žalované. Bylo zjištěno, že žalovaná pracuje u [právnická osoba] s pravidelným měsíčním příjmem 19 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje představují částku 6 000 Kč, žije s jedním členem domácnosti. Z předmětného zjišťování však vůbec není zřejmé, zdali žalovaná má ještě další jiné závazky vůči jiným věřitelům, jaké má konkrétní výdaje, zde jsou pouze uvedeny paušální částkou ve výši 6 000 Kč, ale není zřejmé, jaká částka je konkrétně vynakládána v souvislosti s bydlení, v souvislosti se zdravím, v souvislosti s dalšími závazky, které žalovanou případně zatěžují. Nelze odhlédnout od toho, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je založena mezi nebankovním subjektem a žalovanou v pozici spotřebitele, kdy se spotřebitelé na tento subjekt obrací již v situaci, kdy již není pro ně možné dožadovat se úvěrů u bankovních subjektů, které poskytují předmětné úvěry za mnohem lepších úrokových podmínek. 6. Do dispozice žalované, tak jak vyplynulo z důkazů, se fakticky dostala částka ve výši 19 000 Kč, kterou se zavázala navrátit zpět za úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši-úroku ve výši 0,9 % denně, kdy tato částka představuje 11 021,57 Kč. Předmětná částka byla splatná ve třech splátkách do 90ti dnů. Žalované se fakticky dostala do dispozice částka ve výši 19 000 Kč, k úhradě měla navrátit 30 021,57 Kč. Soud posoudil obsah ujednání smlouvy o zápůjčce, vzal při tom do úvahy charakter subjektů a typ smlouvy o zápůjčce a způsob vymezení práv a povinností v hlavní smlouvě a všeobecných obchodních podmínkách. Ujednání upravující smluvní pokuta, tak jak je upravena ve výši 0,1 % denně v rámci smluvních obchodních podmínek, stejně tak jako práva a povinnosti stran tak, jak jsou vymezena v rámci smlouvy úrok ve výši 0,9 % denně, jsou ujednání, které jsou s ohledem na výši pohledávky, dobu splatnosti a způsob úpravy tzn. i co do výše nároku, ujednání která jsou nemravná a s poukazem na §§ 580, 588 zákona č. 89/2011 Sb., je možno na ně hledět jako na absolutně neplatná ujednání. 7. V daném konkrétním případě si žalobce zcela nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného subjektu. Předmětná smlouva byla uzavřena za zcela nepřiměřených podmínek s ohledem na výši poskytnuté pohledávky, dobu splatnosti, kdy v takto krátké době má žalovaná zaplatit úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 58 % poskytnuté částky, která byla předmětem smlouvy o spotřebitelském úvěru za dobu tří měsíců. Soud výše uvedené předmětné ujednání, upravující úplatu za poskytnutí zápůjčky, smluvní pokutu, považuje za ujednání, která jsou kromě toho, že zcela odporují dobrým mravům za nepřiměřené s poukazem na §§ 1813, 1814, 1815 zákona č. 89/2012 Sb., kdy zcela zásadním způsobem narušuji rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu, kterým je spotřebitel (žalovaná). Soud považuje ujednání článku IX. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, upravující smluvní pokutu za ujednání, které nejsou ani v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016, ani v souladu s ustanovením §§ 580, 588 zákona č. 89/2012 Sb. Předmětné ujednání upravující smluvní pokutu je nemravné, nepoctivé, nepřiměřené. Soud jej proto považuje za absolutně neplatné a tato skutečnost byla i důvodem, pro které soud přistoupil k zamítnutí žaloby, co do části smluvní pokutu ve výši 9 500 Kč. 8. Ve zbývající části soud vyhověl žalobě, neboť mezi účastníky řízení byl založen smluvní vztah podřazeného pod ustanovení § 2390 z.č. 89/2012 Sb., na základě kterého se do dispozice žalované dostala částka ve výši 19 000 Kč. Tato skutečnost vyplývá zcela srozumitelně z předmětné smlouvy a bylo prokázáno, že se dostala i do dispozice žalované. 9. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, nárokuje žalobce zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z jím požadované částky postupem podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř.. V daném případě soud rozhodoval podle poměru úspěchu účastníků řízení ve věci. Poměr úspěchů převažuje na straně žalobce 19000 Kč (66,7%): 9.500 Kč (33,3 %) rozdíl 33,4%. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 140 Kč, odměna za 3 úkony právní služby – 3 x 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., 3 režijní paušály – 3 x 100Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky 177/1996 Sb., 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů 252 Kč 100% - 2592 Kč Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částka ve výši 865,70 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] Okresní soud v Domažlicích v dané věci postupoval podle §14b vyhlášky 177/1996 Sb., neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce se u zdejšímu soudu dožaduje opakovaně skutkově obdobných případů, kdy obměna spočívá pouze a jen v okolnostech daného smluvního vztahu, výše přiznaných nákladů řízení odpovídá i přiměřenosti, na kterou odkazuje ve své judikatuře Ústavní soud ČR.