9 C 78/2022-35 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 20 090 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 295,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 967,93 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu nesplnění povinností žalovanou, k nimž se zavázala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dne [datum]. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odstavec 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nikterak nevyjádřila, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit částku 27 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč v hotovosti, a to při úrokové sazbě 32,15 % p. a. Splatnost poslední splátky byla stanovena na [datum] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, do dne vypořádání veškerých závazků, které na základě či v souvislosti se spotřebitelským úvěrem vznikly. Věřiteli ze smlouvy vyplývalo právo v případě prodlení dlužníka prohlásit celý úvěr za splatný, a to marným uplynutím dodatečně stanovené lhůty k zaplacení. Z karty zákazníka je zřejmé, jaké údaje právní předchůdce žalobkyně zjišťoval za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované. V rámci uváděného příjmu žalované byl zohledněn i příjem partnera žalované, a to na základě předložených výplatných pásek a pracovní smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně jejích příloh a oznámením o postoupení pohledávek žalobkyně prokázala, že na ni přešlo právo vyplývající z výše uvedené úvěrové smlouvy. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když na závazek z úvěrové smlouvy uhradila pouze částku 6 910 Kč. Žalovaná částka 20 090 Kč se tedy skládá z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 090 Kč a příslušných úroků. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky ještě před podáním žaloby. 4. Vzhledem k tomu, že si skutečnosti zjištěné ze shora uvedených listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 5. Při právním hodnocení soud uzavřel, že žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a následujících občanského zákoníku prokázala svojí aktivní žalobní legitimaci. 6. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na kterou rovněž dopadá i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však ujednání ohledně poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč posoudil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 547, § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle nichž musí právní jednání obsahem i účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu, když neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek přihlédne soud i bez návrhu. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Neplatnost ujednání shledal soud i proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele, když podle § 1813 občanského zákoníku, se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Uvedená částka odměny za hotovostní inkaso splátek představuje 40 % ze skutečně poskytnuté jistiny. Má-li představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků, je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, když při zohlednění již sjednaných úroků a poplatku za administrativní činnost by zisk z poskytnutého úvěru činil 80 %. Soud takto sjednaný zisk na straně věřitele s přihlédnutím k době trvání závazku považuje za nepřiměřený. Navíc je nutné konstatovat, že formuláře smluv neumožňovaly jinou variantu, než předání finančních prostředků v hotovosti při podpisu smlouvy, na což je automaticky navázáno jejich splácení rovněž a pouze v hotovosti. Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní půjčka nemohla být splácena například bezhotovostními převody) a představuje ze strany právního předchůdce žalobkyně navyšování ceny poskytnuté půjčky. Soud tak hodnotí počínání právního předchůdce žalobce jako nemravné, a proto ujednání ohledně odměny za hotovostní inkaso splátek posoudil jako absolutně neplatné ujednání, když ve smyslu § 576 občanského zákoníku takové ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, a proto je neplatná pouze tato část. 7. S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobkyni pouze částku 14 090 Kč, neboť žalovaná na úvěr poskytnutý ve výši 15 000 Kč uhradila částku 6 910 Kč. Ve zbylé části, tj. ve výši 6 000 Kč proto soud žalobu zamítl, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 910 Kč od [datum] do zaplacení, neboť úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně za totožné období soud vyhověl z přiznané částky 14 090 Kč oproti úroku z požadované částky 15 000 Kč. Na zákonný úrok z prodlení vzniklo žalobkyni právo podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 315/2013 Sb. Soud zároveň žalobkyni přiznal i smluvní úrok v požadované výši 25,26 % ročně, avšak pouze z přiznané částky 14 090 Kč za období od [datum] do [datum], neboť ustanovení § 122 odstavce 4 zákona o spotřebitelském úvěru zakotvuje limit nároku věřitele na smluvní úrok v ujednané výši v případě prodlení dlužníka. V takovém případě má věřitel právo na ujednaný smluvní úrok pouze po dobu prvních 90 dní prodlení dlužníka. S ohledem na přechodná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (§ 168 odstavec 1), která stanoví, že dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinností, není pochyb o tom, že se daný limit uplatní i na daný případ, neboť úvěrová smlouva byla sice uzavřena dne [datum], avšak do prodlení se žalovaná dostala až dne [datum], tj. po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru (účinnost [datum]). V návaznosti na to v souladu s § 122 odstavcem 4 zákona o spotřebitelském úvěru přiznal soud žalobkyni za období po uplynutí 90 dní smluvní úrok ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. ve výši 8,25 % ročně z přiznané částky 14 090 Kč od [datum] do zaplacení, a ve zbytku tj. ve výši 17,01 % ročně z rozdílu tj. z částky 910 Kč od [datum] do zaplacení smluvní úrok zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odstavce 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 70 % a neúspěšná v rozsahu 30 %, neboť žaloba byla v částce 6 000 Kč zamítnuta. Žalobkyně tak má právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 40 %, a to v částce 983 Kč. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 1 005 Kč podle položky 1 bodu 1 písmene b) Sazebníku soudních poplatků, a dále z odměny a hotových výdajů advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Odměna činí dle ustanovení § 14b odstavec 1 za tři úkony advokáta po 300 Kč celkem částku 900 Kč. Náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 14b odstavce 5 písmene a) za tři režijní paušály po 100 Kč činí celkem 300 Kč a náhrada 21 % daně z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč činí částku 252 Kč Celkem te