9 C 91/2021-16 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 5 212 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený závazek žalované vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odstavec 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písmeno a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalované půjčku ve výši 8 000 Kč a závazek žalované splatit tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 312 Kč. To vše se žalovaná zavázala uhradit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 256 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně měl právo požadovat uhrazení celé zbylé půjčky včetně poplatků v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce ve výši 5 212 Kč včetně příslušenství na žalobkyni. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 8 100 Kč. Žalovaná částka se tedy skládá z dlužné jistiny ve výši 3 312,21 Kč a nesplaceného souhrnného poplatku ve výši 2 079,79 Kč a příslušných zákonných úroků. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k zaplacení dlužných částek ještě před podáním žaloby. 4. S ohledem na ustanovení § 3028 odstavce 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do [datum]. 5. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle ustanovení § 658 odstavce 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle ustanovení § 56 odstavce 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že na ni přešlo právo dle § 1789 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a je tak aktivně legitimovaná k vedení tohoto sporu. 10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum], nicméně sjednaný souhrnný poplatek ve výši 5 312 Kč byl soudem posouzen jako absolutně neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy s odkazem na ustanovení § 39 občanského zákoníku, a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 56 odstavce 1 občanského zákoníku. Uvedená částka souhrnného poplatku představuje téměř 65 % ze skutečně poskytnuté jistiny. Má-li souhrnný poplatek představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků, je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoký (dosahuje více než 2/3 zapůjčené částky). Rovněž pak není zřejmé, co má tento poplatek představovat, o jaký nárok se má jednat. Soud tak hodnotí počínání právního předchůdce žalobkyně jako nemravné. 11. Vzhledem k tomu, že soud vzal za prokázané, že smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] byla platně uzavřena a právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve splátkách a žalovaná na dluh uhradila celkem částku 8 100 Kč, soud žalobu zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odstavce 1 o.s.ř., podle kterého náleží náhrada nákladů řízení tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch. V předmětné věci s ohledem na zamítnutí žaloby v celém rozsahu měla plný úspěch strana žalovaná, té však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.