10 C 23/2023-89 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku ve výši 89 015 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, částku 9 638,20 Kč, úrok ve výši 69,9 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 343,20 Kč, a dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 200 196 Kč. Dle tvrzení strany žalující vznikl žalobkyni nárok na úhradu shora uvedených částek, včetně příslušenství z titulu porušení povinností žalovaného splatit řádně a včas poskytnutý úvěr, k čemuž se zavázal uzavřenou smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum]. 2. Následně žalobkyně svým podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět, a to ohledně požadované částky 89 015 Kč spolu s příslušenstvím v rozsahu 8 290 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 290 Kč od [datum] do zaplacení, ohledně částky 9 638,20 Kč vzala žalobu zpět co do částky 912,17 Kč a ohledně úroku, jenž požadovala ve výši 69,9 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do [datum], vzala svůj návrh zpět v rozsahu úroku ve výši 45,09 % ročně z částky 76 766,59 Kč od [datum] do [datum] a tento dále požadovala přiznat ve výši 24,81 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 15 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 200 196 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě ani k částečnému zpětvzetí žaloby nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Žalobkyně je na základě povolení ČNB oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry, jak vyplývá z úplného výpisu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky doručením oznámení o schválení úvěru žalovanému, ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], shodně jako z předsmluvního formuláře vyplývá závazek žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 78 000 Kč na jím uvedený bankovní účet. Oproti tomu se žalovaný zavázal úvěr uhradit v celkové výši 166 830 Kč v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 5 561 Kč splatných vždy do každého 17. dne příslušného kalendářního měsíce. Pro celou dobu splácení úvěru byla stanovena pevná nominální úroková sazba ve výši 69,90 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dní bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru, přičemž před tímto následkem byla žalobkyně povinna žalovaného vyzvat k úhradě dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Zesplatněním se pak celá nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, která byla nadále úročena smluvním úrokem až do úplné úhrady nové jistiny. Splatnost nové jistiny byla stanovena ke dni zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů byla ujednána povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, a to do doby zesplatnění úvěru. Výše takto sjednané smluvní pokuty byla limitována maximální částkou 2 999 Kč za rok. Vedle toho bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat v případě prodlení žalovaného účelně vynaložené náklady, jenž u každé splátky po splatnosti 15 dní činí paušální částku 200 Kč, a to do doby zesplatnění úvěru. V neposlední řadě pro případ prodlení s úhradou nové dlužné jistiny byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do úplného zaplacení. Součástí oznámení o schválení úvěru je tabulka, z níž vyplývá, jaká částka ze splátky 5 561 Kč připadá na jistinu a jaká na smluvní úrok. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu. Z karty klienta ke smlouvě [číslo] vyplývá, že žalovaný na úvěr uhradil tři splátky, tj. celkem částku 16 683 Kč Dohodou o konsolidaci ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo účastníky sjednáno, že z celkové částky 78 000 Kč bude žalovanému na bankovní účet vyplacena pouze částka 19 066 Kč, přičemž částka 58 934 Kč bude uhrazena žalobkyni na úhradu dluhu žalovaného vůči žalobkyni z jiné smlouvy o úvěru. S tím koresponduje i doklad o vyplacení úvěru. Z oznámení o ukončení spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a z oznámení o ukončení pojištění schopnosti splácet úvěr z téhož dne je patrné, že spotřebitelských úvěr [číslo] byl žalovaným žalobkyni splacen v plné výši včetně příslušenství, přičemž úhrada spotřebitelského úvěru vyplývá i z karty klienta vztahující se ke smlouvě o úvěru [číslo]. K úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala žalobkyně žalovaného skrze dvě výzvy, a to ze dne [datum] a ze dne [datum], v nichž žalovaného upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne [datum] dále žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 89 015 Kč. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. 5. Z databáze časových řad ARAD České národní banky pro období březen 2022 vyplývají úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem, a to ve výši 8,20 % ročně a při fixaci úrokové sazby nad 1 rok do 5 let včetně ve výši 4,80 % ročně. Úroková sazby úvěrů z kreditních karet pro domácnosti činila v témže období 23,68 % ročně. 6. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela žalobkyně z hodnocení klienta, v němž jsou zachyceny údaje sdělené žalobkyni žalovaným, a to o jeho příjmech, výdajích a osobních poměrech (příjem ze zaměstnání 27 312 Kč, výdaje včetně splátky žalobkyni 13 822 Kč, žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], je ženatý, s manželkou nesdílí společnou domácnost, bydlí u rodičů, má středoškolské vzdělání s maturitou). Z přehledu transakcí z internetového bankovnictví k účtu č. [bankovní účet], jenž se shoduje s číslem účtu uvedeným žalovaným ve smlouvě o úvěru k výplatě finančních prostředků, je zřejmý příjem ze zaměstnání za období listopad 2021 až březen 2022 v průměrné výši 26 764 Kč. Ke dni [datum] činil zůstatek na bankovním účtu 7 664,87 Kč. Na poplatcích k danému bankovnímu účtu žalovaný uhradil za období od [datum] do [datum] celkem 750 Kč a úrok ve výši 0,50 Kč za nepovolené přečerpání, kdy úroková sazba činila 29 % ročně. Žalobkyně též provedla lustrum žalovaného v registru NRKI a SOLUS. 7. Na shora uvedené skutečnosti vyplývající z provedených důkazů soud odkazuje jako na skutkový závěr ve věci. 8. Při právním hodnocení soud uzavřel, že účastníci měli vůli uzavřít mezi sebou smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na níž by se aplikovala smluvní ujednání, a dále i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 občanského zákoníku. 9. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že žalobkyně (podnikatel) je v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalovanému (spotřebiteli). O tom svědčí i skutečnost, že se jedná o smlouvu formulářového typu, k jejímuž uzavření došlo adhezním způsobem. Žalovaný tedy neměl reálnou možnost obsah smlouvy jakkoli ovlivnit, když je bezvýznamné, že měl návrh fakticky vzejít od žalovaného. V tomto směru se jedná o pouhou účelovou konstrukci, neboť z obsahu návrhu je zcela zřejmé, že jde o předtištěnou formu návrhu zpracovaného žalobkyní, byť vyplněnou žalovaným prostřednictvím zprostředkovatele. Ve skutečnosti se tedy jedná o předem stanovené podmínky poskytnutí finančních prostředků ze strany žalobkyně. Jedinou možností, jak reálně ovlivnit obsah smlouvy je v takovém případě pouze její neuzavření. To však soud nepovažuje za možnost ve smyslu § 1798 odstavce 1 občanského zákoníku. Neméně podstatný je i fakt, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce. Je obecně známé, že na tyto společnosti se obracejí lidé obvykle v nouzi či v jinak neutěšené životní situaci, kteří by na běžné bankovní úvěry nedosáhli. Zpravidla se tedy jedná o rizikové dlužníky, jejichž likvidita je velmi omezená, případně nulová. Takto zvýšená míra rizikovosti je nebankovními společnostmi kompenzována zvýšenou odměnou za půjčení finančních prostředků v podobě úrokové sazby. Vyrovnávání zvýšené rizikovosti takových úvěrů však nemůže být bezhraniční. Právní ochrany může požívat pouze takové stanovení odměny, které bude mimo jiné odpovídat dobrým mravům. Dle konstantní judikatury je nutné za nepřiměřenou, a tedy odporujícím dobrým mravům, považovat takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou m