17 C 231/2023-29 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 81 235,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 108,55 Kč (smluvní úrok ve výši 8 670,85 Kč od [datum] do [datum], neuhrazené pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 837,70 Kč a poplatku za upomínky ve výši 600 Kč) a ve výši 4 542,95 Kč (úrok za dobu od [datum] do [datum]), úroku ve výši 15 % ročně z částky 81 235,34 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 235,34 Kč od [datum] do zaplacení, dále částky ve výši 482 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky) a částky ve výši 832,50 Kč (smluvní pokuta) náhrady nákladů soudního řízení. 2. Žalobu odůvodnila tím, že jí původní věřitelka [právnická osoba] - ke dni [datum] v důsledku přeshraniční fúze přesel veškerý majetek na společnost [právnická osoba] - postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovaným ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kterou mezi sebou uzavřeli [právnická osoba] a žalovaný dne [datum] Smlouvou o revolvingovém úvěru se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 11 000 Kč, kdy žalovanému poskytla platební kartu s tímto limitem. Žalovaný mohl čerpat až do maximální úvěrového rámce ve výši 150 000 Kč. Úvěr s úrokem 22,68 % ročně měl být splatný měsíčními splátkami ve výši min. 500 Kč (nejméně 5 % z vyčerpané částky úvěru), doporučenými splátkami ve výši 5 000 Kč měsíčně. Pojistné bylo ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný celkem vyčerpal 193 700,50 Kč a uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 173 695 Kč. Právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, pročež se dostal do prodlení a došlo zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 81 235,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 108,55 Kč (smluvní úrok ve výši 8 670,85 Kč od [datum] do [datum], neuhrazené pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 837,70 Kč a poplatku za upomínky ve výši 600 Kč) a ve výši 4 542,95 Kč (úrok za dobu od [datum] do [datum]), úroku ve výši 15 % ročně z částky 81 235,34 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 235,34 Kč od [datum] do zaplacení, dále částky ve výši 482 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky) a částky ve výši 832,50 Kč (smluvní pokuta). 3. Žalovaný se k vydanému elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřil tak, že má dluh ve výši 82 067,84 Kč. Má malý plat, 4 děti a platí měsíčně důchodové pojištění ve výši 1 000 Kč, zálohy na energie 1 600 Kč a vodu 1 000 Kč. Požádal o splátkový kalendář. 4. Soud věc projednal na jednání konaném dne 9. 11. 2023, a sice v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jež se z jednání předem písemně omluvila, aniž požádala o odročení jednání. 5. Z listiny označené jako žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 11 000 Kč, maximálním úvěrovým rámcem 150 000 Kč a minimální splátkou 500 Kč měsíčně (jinak 5 % z dlužné částky), se základní roční úrokovou sazbou 22,68 % a měsíčním poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč. Dále z této listiny soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije s partnerkou, která je na mateřské dovolené, má jedno dítě, bydlí u rodičů, dětí, byl zaměstnán jako dělník u (u fyzické osoby) od roku 2009. Uvedl čistý příjem 16 000 Kč a náklady na bydlení 1 000 Kč a ostatní závazky ve výši 1 560 Kč. 6. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala žádost žalovaného o revolvingový úvěr a informovala ho otevření úvěrového účtu s úvěrovým rámcem 11 000 Kč, roční úrokovou sazbou 22,68 % a splátkami 5 % z dlužné částky (minimálně 500 Kč) měsíčně vždy k 17. dni v měsíci. 7. Z listiny smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejíž součástí je příloha [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek, soud zjistil, že původní věřitelka postoupila na žalobkyni svou pohledávku za žalovaným. 8. Z listin oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + poštovní podací arch soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru na žalobkyni a stanovila mu splatnost závazku ke dni [datum]. 9. Z listiny transakční historie k úvěru soud zjistil, že žalovaný z titulu předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru uhradil celkem 175 318 Kč. 10. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. 11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ NOZ“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které [anonymizováno] zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele, kdy se jednalo o nebankovního poskytovatele úvěru. Soud tedy hodnotil, že se jedná o spotřebitelský úvěr vymezený § 1 až 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Současně pak soud hodnotil platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 9 téhož zákona. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Soud v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 16. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Odbornou péči pak soud hodnotí jako péči průměrného profesionála, tedy odborníka, který má ve svém oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá k tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností. Soud má tedy za to, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vycházeje pouze z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, neboť již samotným výkladem gramatickým a logickým a ustanovením § 9 odst. 1 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny pouze informace získané od samotného spotřebitele. Termín odborná péče předpokládá, že si věřitel údaje, které dlužník uvádí, sám ověří. Může tedy po dlužníkovi požadovat potvrzení o zaměstnání, může požadovat potvrzení o doložení jeho pravidelných výdajů a měl by ho samozřejmě lustrovat v jemu dostupných databázích, zda řádně splácí své závazky. Na podporu své argumentace soud uvádí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, 33 Cdo 2178/2018. 17. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze se sdělením žalovaného o jeho výši příjmu a výdajích, které pak nezkoumala k datu, kdy poskytla úvěr, potom nezkoumala úvěruschopnost s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. Úvěrový rámec mohl být navýšen až na 150 000 Kč (k tomu viz čl. II všeobecných obchodních podmínek), což neodpovídalo deklarovaným příjmům. Těžko navíc mohl mít žalovaný náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, když ze smlouvy není ani zřejmé, zda bydlí u rodičů nebo u dětí. V době poskytnutí úvěru měl žalovaný tři vyživovací povinnosti, a to ke třem nezletilým dětem. 18. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěru