5 C 103/2023-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích, v jehož obvodu má žalovaný evidované bydliště, domáhá zaplacení částky 136 028,12 Kč na základě nespláceného úvěru poskytnutého žalovanému dle úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 40 000 Kč uzavřené dne [datum]. Podle této smlouvy se žalovaný zavázal vracet jistinu ve výši 40 000 Kč se sjednanými úroky odpovídajícími sazbě 23 % ročně vyčíslenými na 34 088 Kč a dále sjednal doplňkové služby„ PODPORA“ v celkové výši 50 472 Kč. Úvěr spolu s doplňkovými službami se žalovaný zavázal splácet po dobu 72 měsíců ve výši 1 730 Kč měsíčně, z toho 701 Kč na sjednaný závazek doplňkové služby„ PODPORA“. Podle žalobkyně žalovaný plnil pouze částečně ve výši 8 650 Kč, když pro nedodržení tohoto závazku byl úvěr zesplatněn dne [datum]. Ke dni zesplatnění pak zbývalo na jistině k zaplacení 38 637,47 Kč, na úrocích 30 305,91 Kč, na doplňkové službě„ PODPORA“ se sjednaným odkladem 9 313 Kč, na doplňkové službě„ PODPORA“ pro nemoc 18 827 Kč, na doplňkové službě„ PODPORA“ ztráta zaměstnání 18 827 Kč, dále se pak jedná o náklady na upomínky ve výši 800 Kč, smluvní úroky za prodlení úvěru ve výši 87,73 Kč, smluvní úroky za prodlení u inkasní služby nebyly vyčíslené a na smluvní pokutě byla vyčíslena částka 19 318,74 Kč Celkem ze 136 116,85 Kč nárokuje žalobkyně kromě smluvních úroků za prodlení úvěru ve výši 87 073 Kč zbývající část, tedy 136 028,12 Kč. Nárok dokládá instrukcí k provedení verifikační platby, smlouvou o úvěru [číslo] potvrzením o úhradě předchozího dluhu na úvěru [číslo] potvrzením o vyplacení částky 12 001 Kč na účet žalovaného u [právnická osoba], přílohou ke smlouvě týkající se posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přílohou týkající se doplňkové služby„ PODPORA“, potvrzením o vyplacení úvěru, platební instrukcí, dále pak ještě výpisem z katastru nemovitostí, pokud jde o vlastnictví žalovaného, kopií jeho občanského průkazu, doklady o výdělcích žalovaného pro zkoumání úvěruschopnosti, předsmluvními informacemi a tabulkou umoření. 2. Žalobkyně se k jednání omluvila a žalovaný se k jednání nedostavil. Soud proto vychází z písemností žalobkyní předložených, a to především ze smlouvy o úvěru [číslo] podle níž je žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se zavazuje žalovaný vrátit ve splátkách spolu se sjednanými úroky odpovídajícími úrokové sazbě 23 %. Kromě toho ovšem se žalovaný zavazuje zaplatit ještě další částku za sjednanou doplňkovou službu„ PODPORA“, která podle obsahu smlouvy o úvěru je její součástí. Pokud jde o sjednanou částku poskytnutého úvěru a úroky, odpovídá ujednání ustanovení § 2 395 občanského zákona, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto směru nelze přehlédnout to, že částka 40 000 Kč byla poskytnuta jako neúčelová, ovšem s tím, že částka 19 999 Kč byla použita na úhradu předchozího závazku žalovaného, vyplývajícího ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], další částka 8 000 Kč byla započtena rovnou na náklady poskytovatele, částka 12 001 Kč byla vyplacena podle potvrzení o výplatě žalovanému na jeho účet u [právnická osoba] Dále v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru je třeba poukázat na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného na základě jím předložených potvrzení o příjmech. Tyto doklady sice nasvědčují platební schopnosti žalovaného, když v seznamu SOLUS nemá žalovaný negativní záznam, stejně tak ani v registru platebních informací se nevyskytuje jako dlužník. Na druhé straně ovšem nelze přehlédnout to, že tento úvěr měl být použit na uhrazení předchozího nesplaceného úvěru a nelze pominout ani to, že z informačního systému soudu je zřejmé, že žalovaný měl v běhu tři exekuce na základě pověření z [datum], na základě pověření z [datum] a na základě pověření ze dne [datum], když žádná z těchto exekucí není ke dni uzavření smlouvy o úvěru ukončena. Nelze proto považovat zkoumání úvěruschopnosti ze strany poskytovatele úvěru za odpovědné a dostačující. 3. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru l poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 4. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Právě s ohledem na tyto předpoklady a nedostatečné zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, zejména s přihlédnutím k tomu, že úvěr byl poskytnut jako nezajištěný, se jeví posouzení úvěruschopnosti nedostačující, ledabylé, mající za následek neplatnost sjednané úvěrové smlouvy. K tomu pak přistupuje i další skutečnost, že ve smlouvě o úvěru byly sjednány poplatky za sjednaný a poskytnutý úvěr ve výši 8 000 Kč, prakticky odečtené z poskytované částky 40 000 Kč, a to i v případě, že poskytnutými finančními prostředky měl být uhrazen předchozí úvěr nepochybně se sjednanými poplatky za jeho poskytnutí, což je ujednání nemravné, lichevní, stejně jako sjednání doplňkových služeb„ PODPORA“, která se stala součástí úvěrové smlouvy a rovněž i pro tento závazek by měla platit sjednaná úroková sazba 23 % aniž by bylo zřejmé, jaká výhoda se žalovanému sjednáním této doplňkové služby dostane. V porovnání s tím, že úvěruschopnost byla zkoumána ledabyle, že sjednání doplňkové služby je v podstatně lichevního charakteru umožňujícího získat žalobkyni další finanční prostředky, neboť pokud by žalovaný řádně plnil, získal by 40 000 Kč, avšak zaplatil by 124 560 Kč, tedy víc než trojnásobek poskytnutých finančních prostředků. Soud proto považuje uzavřenou smlouvu za nemravnou, neplatnou, odporující ustanovení § 1813 občanského zákona a § 1815 občanského zákona. Podle něho jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K nepřiměřenému jednání se nepřihlíží, ledaže by se jej spotřebitel dovolal. S ohledem na tato ustanovení i s ohledem na lichevní ujednání týkající se doplňkové služby„ PODPORA“ a rovněž s ohledem na nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, posuzuje soud smlouvu neplatnou jako celek a nárok žalobkyni na nevrácené finanční prostředky žalovaným přiznává ve výši rozdílu mezi poskytnutými splátkami a částkou 40 000 Kč jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákona spolu s úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcími předpisy následujícími po dni zesplatnění úvěru. 6. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí podle výsledku sporu, když žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto ve smyslu tohoto ustanovení rozhodl, že žádný z účastníků na náklady řízení právo nemá.