5 C 113/2023-32 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba] se domáhá po žalované zaplacení částky 25 092 Kč pro neuhrazený úvěr, který byl žalované poskytnut ve výši 12 000 Kč na základě smlouvy ze dne [datum]. Podle této smlouvy se žalovaná zavázala k vrácení částky 12 000 Kč a k zaplacení dalších poplatků, tj. 8000 Kč za administrativní činnost, za vyhodnocení úvěrového případu 1 257 Kč a 2 400 Kč za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště. Celkem měla zaplatit 25 092 Kč po dobu 17-ti měsíců ve splátkách 1 476 Kč měsíčně, když tuto povinnost žalovaná nesplnila a naposledy poskytla platbu [datum]. Podle žalobkyně tak dluží 8 674,46 Kč na jistině, na úhradě za služby 8 200,99 Kč, na smluvní pokutě 7 500 Kč. Dále pak žalobkyně vyčísluje úrok do [datum] a zároveň kapitalizuje i zákonný úrok z prodlení, když oba úroky pak požaduje od data [datum] do zaplacení. Nárok dokládá žalobkyně smlouvou o úvěru, předpisem splátek, transakční historií, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky žalované, předžalobní upomínkou s dokladem o odesílání žalované. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ač byla obesílána na soudu dvě známé adresy, včetně adresy trvalého pobytu v [obec a číslo]. Soud proto vycházel z písemností předložených žalobkyní, především ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Tuto smlouvu soud posuzuje jako smlouvu neplatnou, odporující ustanovení § 1813, podle něhož jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. I když ze smlouvy je zřejmé, co mezi sebou účastníci sjednali, tedy projevili vůli dle § 1724 o. z. a ve smyslu § 1725 byla smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, je smlouva o úvěru neplatná pro porušení zákazu vyplývajícího z ustanovení § 1813 o. z. Podle smlouvy byly žalované poskytnuté finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit kromě úroku ve výši 1 395 Kč ještě dalších 11 697 Kč, což je dalších 97 % bez ohledu na sjednané úroky. Takovéto ujednání je zcela v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., tedy je třeba na něj nahlížet jako na ujednání neplatné, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu. Dále má soud za to, že neplatnou je i ta část ujednání týkající se smluvní pokuty, protože smluvní pokuta byla vázána na nezaplacení jakékoliv splátky, přičemž do splátky byly zahrnuty i nepřiměřeně sjednané poplatky. Vzhledem k tomu, že nelze oddělit platby na pokuty od smlouvy o úvěru, jako celku, je neplatnou i ta část smlouvy, kde byla pokuta sjednána. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto rozsahu měla žalovaná plnit, tedy zaplatit 12 000 Kč a na úrocích 1 395 Kč. Protože žalovaná zaplatila pouze 7 500 Kč, přiznal soud žalobkyni nárok ve zbývajícím rozsahu a to z důvodu bezdůvodného obohacení, které se žalované dostalo nevrácením poskytnutých finančních prostředků a nezaplacením sjednaných úroků. Ve zbývající části soud žalobu pro neplatnost zamítl dle § 588 o. z. S výrokem ve věci samé souvisí i výrok o nákladech, kdy žalobkyně byla převážně neúspěšná a nemá tedy právo na náklady řízení, zatímco úspěšnější žalované, která se neúčastnila jednání, žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. O doplacení soudního poplatku do výše 5 % z požadované částky rozhodl soud dle § 4 odst. 1 písmeno j) zákona 549/1991 Sb. a sazebníku soudních poplatků položky 2 bod 2, neboť v dané věci nebyl platební rozkaz vydán, a proto platí povinnost žalobce doplatit poplatek do výše 5 % z uplatňovaného nároku.