9 C 57/2023-74 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 22 291,99 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že se jedná o nesplněné povinnosti žalované plynoucí jí ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Částka 22 291,99Kč představuje nesplacenou jistinu ve výši 8 602,52 Kč, kterou žalobkyně požaduje s nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 709,18 Kč, s nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 162,04 Kč, s nesplaceným poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 528,92 Kč a se smluvní pokutou ve výši 6 500 Kč. Příslušenství dané částky představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 987,24 Kč za období od prodlení do [datum], kapitalizovaný úrok ve výši 1 607,51 Kč za období od [datum] do [datum] z dlužné jistiny, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 311,70 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 8 602,52 Kč od [datum] do zaplacení. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalované zápůjčku splácet žalobkyně sdělila, že právní předchůdce žalobkyně svoji zákonnou povinnost splnil, když s odbornou péčí posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet. Vycházel přitom především ze zhodnocení informací poskytnutých žalovanou. Informace byly poté ověřeny oproti předloženým dokladům vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dokazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěru ze dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně shledal, že při příjmu 10 000 Kč je žalovaná schopna měsíčně splácet splátku úvěru ve výši 1 328 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že poskytla úplné a pravdivé informace a právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o jejím prohlášení. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť bylo možné věc rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, a zároveň účastníci svým postojem dali najevo, že s takovým postupem souhlasí. 4. V žádosti o úvěr o sobě žalovaná uvedla základní údaje (svobodná, základní vzdělání), včetně okolností vypovídajících o její finanční situaci, kdy měla jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, bydlela u rodičů, byla na mateřské dovolené, kdy její měsíční příjem představoval sociální dávku ve výši 10 000 Kč, náklady na bydlení včetně energií činily 1 000 Kč měsíčně a doprava jídlo a osobní náklady činily rovněž 1 000 Kč měsíčně. Jako dostatečný byl právním předchůdcem žalobkyně zhodnocen použitelný měsíční příjem ve výši 8 000 Kč. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] která byla uzavřena vyplněním předtištěného formuláře a jejíž součástí je i předpis splátek jako příloha [číslo] soud zjistil, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně obdržela finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázala uhradit v celkové výši 18 592 Kč, a to ve čtrnácti pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč splatných do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Poslední splátka tedy připadla na den [datum] Náklady úvěru ve výši 8 592 Kč zahrnovaly úrok ve výši 963 Kč, při úrokové sazbě 15 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště dlužníka ve výši 1 800 Kč. Pro případ prodlení se splácením úvěru byly sjednány sankce v podobě smluvní pokuty a povinnosti uhradit náklady spojené se zasláním upomínek. Zároveň bylo ujednáno právo právního předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnit. Z historie transakcí vyplývá, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 2 800 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru za žalovanou na žalobkyni. O této skutečnosti byla žalovaná informována, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] ve lhůtě do [datum]. Odeslání předžalobní upomínky je prokázáno dokladem o jejím odeslání. 7. Jelikož si skutečnosti zjištěné ze shora uvedených listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 8. Při právním hodnocení soud uzavřel, že žalobkyně prokázala svojí aktivní žalobní legitimaci ve smyslu § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek. 9. Podle § 86 odstavce 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavcem 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se řídí vyjma ustanovení občanského zákoníku též smluvními ujednáními a zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud však uzavřenou smlouvu o úvěru posoudil, jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce s řádnou péčí před podpisem smlouvy ověřil schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně uváděla, že její právní předchůdce vycházel především z informací sdělených žalovanou, které byly zaznamenány do žádosti o úvěr. Soud však nepovažuje za dostatečnou odbornou péči, vyjde-li věřitel z neověřeného prohlášení dlužníka o osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Právní předchůdce žalobkyně byl povinen žalovanou tvrzené údaje objektivně podložit, ověřit a porovnat nejméně s veřejně dostupnými informacemi. Jediným údajem, který měl být dle žádosti o úvěru ověřen oproti předložení listin je dávka státní sociální podpory, kdy však kopii dokumentu žalobkyně k důkazu nepředložila, ačkoli dle žádosti měla být k žádosti přiložena. I kdyby soud akceptoval, že právní předchůdce žalobkyně vyšel z příjmu žalované ve výši 10 000 Kč, nelze však přehlédnout, že se právní předchůdce žalobkyně uspokojil a akceptoval tvrzené celkové životní náklady pouze ve výši 2 000 Kč. Jen stěží si lze představit, že by náklady na živobytí matky s nezletilým dítětem zahrnující bydlení (byť u rodičů), energie, vodné, stočné, stravu, drogerii, ošacení, léky a další běžné životní potřeby představovaly pouze 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tedy pochybil, pokud vyšel pouze z údajů tvrzených žalovanou, aniž by se jimi blíže zabýval. Tím spíše je zapotřebí bedlivého přístupu ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěru, pokud právní předchůdce žalobkyně poskytuje finanční prostředky jako nebankovní instituce, kdy je obecně známo, že se na tyto instituce obracejí lidé, nemajetní, málo likvidní, kteří by na zapůjčení finančních prostředků prostřednictvím bankovních institucí nedosáhli. Žalobkyně sice tvrdí prověření žalované ve veřejných registrech, avšak nejenže neuvádí, ve kterých konkrétních registrech žalovanou její právní předchůdce lustroval, ale zároveň provedené lustrace neprokazuje žádnými důkazy. Lze se sice ztotožnit s názorem ž