17 C 146/2024-18 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne 27. 11. 2023, domáhala zaplacení částky ve výši 18 617 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a dále uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 231 Kč, a dále úhrady náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila v řízení proti žalovanému.2. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 27. 8. 2022 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 14 800 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 367 Kč. Jistina s poplatkem byly splatné dne nejprve dne 26. 9. 2022 a na základě dodatku ke smlouvě do 11. 1. 2023, přičemž žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil částku 2 387 Kč. Žalobkyně dále popsala postup při uzavírání smlouvy a vyjádřila se k úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele.3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne 5. 6. 2024. V souvislosti s tím byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla dne 27. 8. 2022 poskytnuta žalovanému částka ve výši 14 800 Kč, kterou měl vrátit dne 26. 9. 2022 (po prodloužení za poplatek 4 810 Kč o 30 dní později) společně s poplatkem ve výši 3 367 Kč. Žalovaný uhradil částku 2 387 Kč.5. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Tuto smlouvu soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka zapůjčena na 30 dnů s úrokem, skrytým za poplatek, přesahující 270 % ročně.10. Nelze ani odhlédnout od toho, že na subjekty nebankovního typu, jakým je právní předchůdce žalobkyně se obracejí fyzické osoby, které již nedokážou získat úvěrové smlouvy od bankovních subjektů a obvykle se nacházejí ve finanční tísni a právní předchůdce žalobkyně a další společnosti obvykle zneužívají své pozice a přistupují k uzavírání smluv, které jsou nepoctivé a obsahují nepřiměřená ujednání, která zakládají nerovnost smluvních stran.11. Soud má za prokázané, že žalovaný přezval částku ve výši 14 800 Kč, kterou zčásti nevrátil. Soud má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni částku ve výši 12 413 Kč (14 800 Kč – 2 387 Kč) vrátil, neboť se bezdůvodně obohatil.12. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne 19. 10. 2023 (předchozí upomínky nebyly doloženy dokladem o odeslání), potom se považuje za doručenou dne 24. 10. 2023. Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne 27. 10. 2023, proto od 28. 10. 2023 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne 28. 10. 2023 ve výši požadované žalobkyní, tj. 15 % ročně.13. Ve zbytku jistiny, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud žalobu zamítl, a to včetně zbylých požadovaných zákonných úroků z prodlení.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Přestože žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, pokud jde o jistinu pohledávky, ve vztahu k nákladům řízení soud vyhodnotil, že je na místě postupovat v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015) a Ústavního soudu (nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. srpna 2010) a zohlednit při rozhodování o nákladech řízení rovněž příslušenství pohledávky. K příslušenství jistiny pohledávky je třeba přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část či dokonce většinu uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení. Žalobkyně se domáhala celkem částky 22 898 Kč, soud přiznal 12 413 Kč. Soud proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když úspěch stran je přibližně stejný.