17 C 339/2023-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl Okresnímu soudu v Domažlicích doručen dne , datum, , se žalobkyně domáhala, aby soud žalované uložil povinnost uhradit částku ve výši 21 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení této částky od , datum, až do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 13 744 Kč odpovídající platbě poplatku.2. Žalobkyně uvedla, že nárok na zaplacení této částky vznikl na základě smlouvy o půjčce č. , číslo, ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi žalovanou a společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce“). Na základě této smlouvy převzala žalovaná finanční prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci celkem částku ve výši 34 944 Kč, spočívající v jistině ve výši 21 000 Kč, souhrnného poplatku ve výši 13 944 Kč s tím, že půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná svým smluvním závazkům nedostála, neboť své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná na dluh uhradila celkem 200 Kč.3. Soud jednání dne , datum, proběhlo v nepřítomnosti účastníků.4. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, a ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce, na základě které se žalované do dispozice dostala částka ve výši 21 000 Kč, kterou se zavázala vrátit zpět včetně souhrnného poplatku ve výši 13 944 Kč a to v týdenních splátkách po dobu 52 týdnů. Žalovaná uhradila na svůj závazek částku ve výši 200 Kč.6. Právní posouzení případu vychází z právního předpisu zrušeného ke dni , datum, zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť podle jeho § 3028 odst. 3 platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.7. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda závazek žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 944 Kč (souhrnný poplatek) je nebo není v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a proto podle § 39 občanského zákoníku ujednáním neplatným.8. Toto ujednání soud posoudil, jako ujednání, které odporuje dobrým mravům, neboť způsobuje nerovnost práv a povinností v neprospěch žalované. Navíc ze smlouvy ani není zřejmé, co žalobkyně myslí souhrnným poplatkem ve výši 13 944 Kč. V daném případě soud zohlednil i výši tohoto souhrnného poplatku, která převyšuje polovinu půjčených finančních prostředků a dokonce atakuje hranici 67 %, což je zároveň roční úrok vymykající se trojnásobku běžné úrokové sazby. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem (právním předchůdcem žalobkyně) a spotřebitelem (žalovanou) a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinností obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalované (spotřebitele), která je slabší smluvní stranou. Soud vyhodnotil smlouvu o půjčce ze dne , datum, za absolutně neplatnou ve smyslu § 3 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Soud ve věci rozhodoval podle § 451 a násl. obč. zák. ve znění do , datum, . Podle tohoto ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.10. Žalovaná převzala od žalobkyně částku 21 000 Kč a zaplatila žalobkyni částku ve výši 200 Kč. Je tedy zřejmé, že je povinna vrátit rozdíl, tj. částku 20 800 Kč.11. Žalobkyně se domáhala i zaplacení úroku z prodlení od , datum, až do zaplacení. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než jí byla doručena žaloba (, datum, ). Do té doby bylo žalobkyní doručováno žalované na adresu: , adresa, ; tato adresa nebyla žalovanou uvedena ve smlouvě, ani nebyla jejím trvalým bydlištěm. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Výzva k zaplacení tak byla prokazatelně doručena žalované až doručením žaloby ze strany soudu. Proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši požadovaných žalobkyní.12. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni zbytek jistiny, ani požadovaný poplatek, ani zákonné úroky z prodlení od dat požadovaných v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, když s ohledem na rozsah zamítaných zákonných úroků a kapitalizovaného úroku (cca 14 000 Kč), úspěšnější žalované straně žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.