7 C 191/2024-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 11 856,69 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, úroku z jím jednotlivě požadovaných částek, úroku, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladu řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalované.2. Žalobce se svého nároku po žalované dožadoval z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , dále jen právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne , datum, . Na základě předmětné smlouvy se dostala do dispozice žalované částka ve výši 7 000 Kč, kdy předmětnou částku se zavázala navrátit zpět právnímu předchůdci žalobce za smluvně ujednaných podmínek včetně poplatku. Žalovaná si řádně a včas své povinnosti nehradila.3. Aktivní legitimace žalobce má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Nedílnou součástí převodu byla i pohledávka, kterou měl právní předchůdce žalobce za žalovaným. Předmětné skutečnosti mají oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky-postup s účinností od , datum, a v Příloze č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávky- strana 71 Seznamu postoupených pohledávek. Právní předchůdce žalobce řádně vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávek. Žalovaná však na výzvu k úhradě nereagovala.4. Soud má prokázané následující skutková zjištění.5. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného na základě smlouvy ze dne , datum, dostala částka ve výši 7000 Kč, a tuto se zavázal navrátit zpět včetně úroků ve výši 3048 Kč ( 43,54 % %), administrativního poplatku ve výši 1 500 Kč, poplatku hotovostního inkasa splátek ve výši 1506 Kč ve 45-ti týdenních splátkách a další povinností byl úrok ve výši 88 % ročně. Nedílnou součástí této smlouvy byly i smluvní podmínky, které jsou nepřehledné, s ohledem na způsob jejich úpravy, není zřejmá jejich důležitost, zejména pokud se jedná o úpravu smluvních pokut, dalších úroků, sankcí, podmínek pro zánik smlouvy. Jejich úprava je nepřehledná, s ohledem na způsob úpravy, není zdůrazněna jejich důležitost pro subjekt, kterým žalovaná je. Předmětné podmínky nejsou ani podepsané. Soud považuje ujednání upravující výši úroku, administrativních poplatků, hotovostního inkasa splátek a dalších úroků za ujednání, která jsou nepřiměřená, která zásadním způsobem narušuji rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. Soud pak v daném případě odkazuje na ustanovení §§ 1812, 1813, 1814, 1815 zákona č. 89/2012 Sb. Soud k předmětným ujednáním nepřihlédl. Navíc žalobce netvrdil, natož, aby prokázal, jakým způsobem byla realizovaná služba hotovostního inkasa, zda byla realizovaná a jakou výhodu pro žalovanou, v pozici spotřebitele, volba této tato fakultativní služby přinesla. Žalovaná jako spotřebitel mohla být v dobré víře, že jediným úrokem, který je po ní možné požadovat je ten v kapitalizované podobě, byť zcela v nepřiměřeně vysoké výši. V dané právní věci je úrok přímo upraven ve smlouvě, nelze tak akceptovat jeho moderaci, kterou v návrhu žalobce realizoval. Navíc soud k předmětnému ujednání ani nepřihlédl.6. Soudu byla předložena i Karty zákazníka úvěru, ze které soud zjistil, že právní předchůdce žalobce pouze a jen pasivně převzal údaje, které mu sdělil dlužník, žalovaná, v dané právní věci. Z předmětné karty je možné zjistit, že žalovaná byla v zaměstnaneckém poměru, na základě pracovní smlouvy, sjednané na dobu neurčitou s příjmem 15051 Kč měsíčně, výše zjištěna ze dvou výplatních pásek, které nebyly doloženy. Další příjem žalované, který je neurčitě vymezen, je částka 20 000 Kč. Žalovaná je svobodná, měsíční výdaje dle karty představují částku 3000 Kč bez bližšího určení, s tím, že nejsou zjištěny žádné výdaje spojené s bydlením, náklady spojené s bydlením v podobě elektřiny, plynu, vody. I když z karty vyplynulo, že je v nájmu. Částka 3000 Kč zcela neodpovídá výši průměrných nájmů v místě a čase obvyklých. Výdaje, tak jak soud zjistil, jsou zcela podhodnocené. Předmětné výdaje nejsou blíže specifikované. Věřitel pouze a jen pasivně převzal údaje a nedostatečně tak zjistil i poměry žalované za účelem poskytnutí úvěru. Tyto poměry, způsob jejich prověřování nikterak ani v rámci předmětného řízení ničím neprokázal. Právní předchůdce žalobce převzal formálně údaje, aniž by je měl řádně ověřené listinami, které by si vyžádal od žalované.7. Podle § 86 odstavec jedna z. s. ú. poskytovatel úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných informací o spotřebiteli, přiměřeně využije i dalších zdrojů v podobě databází tak, aby úvěruschopnost spotřebitele byla ověřena i z jiných zdrojů.8. Podle § 75 z. s. ú. je poskytovatel úvěrů povinen posuzovat svou činnost s odbornou péčí.9. Podle § 76 odstavec z. s. ú. poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Výraz zkoumání příjmů a výdajů a závazků spotřebitele se s ohledem i na rozsah úvěrů liší. Příjmy spotřebitele je možné zkoumat na základě předložených pracovněprávních smluv, výplatních mzdových lístků, prověřování historie v podobě výpisu z účtů, doložení příjmu alespoň za poslední tří měsíce. Povinnost poskytovatele úvěru je povinností prevenční a její nesplnění je sankcionováno neplatností jen v případě, že po řádném přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele tu jsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, kdy poskytovatel neměl úvěr vůbec poskytnout, ale i v případě, že poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele nezkoumal řádně, respektive nezkoumal ji vůbec, dostatečně. Soud v daném případě zjistil, že právní předchůdce žalobce dostatečně nepřezkoumal majetkové poměry žalované a jí tvrzené informace, pouze a jen pasivně převzal, pasiva jsou neurčitě vymezena a jsou jednoznačně podhodnocena. Příjem žalované je nízký. V daném případě s ohledem na výše uvedené soud tak posoudil obsah předmětné smlouvy za neplatný s ohledem na to, že právní předchůdce žalobce si řádně nepřezkoumal úvěruschopnost žalované, a v důsledku tohoto je tak povinností žalované, aby navrátila zpět částku, která se do její dispozice dostala z titulu neplatného právního úkonu tak, jak má na mysli § 2993 ve spojení s ustanovením § 2991 zákona č. 89/2012 Sb.10. V případě žalované je zřejmé, že tato si plnila své povinnosti původní jistina 7000 Kč – v návrhu 5 500 Kč, poplatek původně 7404 Kč- v návrhu je požadován ve výši 6356,69 Kč. Částku ve výši 7400 Kč – 6356,69 Kč = 1043,31 Kč považuje soud za plnění na jistinu. Za daných okolností tak zbývá k úhradě částka ve výši 4456,69 Kč.11. Žalovaná se dostala se splněním své povinnosti ve vztahu k částce přiznané soudem do prodlení, žalobci tak vznikl nárok dožadovat se po žalované zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.12. S ohledem na právní posouzení, soud poté přistoupil k zamítnutí zbývající části požadovaného nároku žalobce.13. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má oporu v § 142 odstavec 2 o. s. ř. V daném případě soud rozhodoval podle poměru úspěchů účastníků řízení ve věci. Poměr úspěchu převažuje na straně žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud rozhodl tak, jak je uvedeno na výroku předmětného rozsudku.