9 C 219/2023-36 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutím, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 26 365,03 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 080,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 568,56 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 999,94 Kč od , datum, do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 10 597,93 Kč od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce uzavřel dne , datum, se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátka byla splatná ke dni , datum, .2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila. Dne , datum, se konalo jednání v nepřítomnosti žalované, když tato se přes řádné a včasné předvolání k nařízenému jednání nedostavila, ani nezaslala soudu omluvu z jednání.3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou byla povinna vrátit do 14 měsíců společně s částkou ve výši 12 888 Kč, jež je tvořena úrokem v celkové výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč. Z transakční historie případu vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 9 092 Kč.1. Při právním posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Podle ust. § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.2. Podle ust. § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.3. Podle ust. § 580 odst. 1 obč. zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.4. Podle ust. § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Podle ust. § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.6. Podle ust. § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč za částku 12 888 Kč. Poplatek tak činí 85,92 % jistiny. Danou smlouvu o úvěru pokládá soud za absolutně neplatnou z důvodu nepřiměřenosti smluvních ujednání, když žalované byly peněžní prostředky poskytnuty na dobu 14 měsíců s úrokem přesahujícím 73 % ročně. I když byl ve smlouvě sjednán úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 761 Kč, nelze pak přehlédnout, že dále byly sjednány i poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za platby v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Sjednaný úrok spolu s ostatními platbami, které ve své podstatě představují odměnu za poskytnutý úvěr, soud považuje za sjednané v rozporu s dobrými mravy. Tyto náklady soud považuje za skryté úroky a jednání žalobkyně posuzuje jako snahu získat finanční prostředky za poskytnutí úvěru v nadstandartní výši.8. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 8 % ročně, tedy úrok je více než 9 násobný.9. S ohledem na skutečnost, že důvod neplatnosti se vztahuje k ujednání o výši poplatků, jež v daném případě jsou skrytými úroky za poskytnutý úvěr a výše úroku tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od nichž by se výše úroků odvíjela v souladu s ust. § 1802 obč. zák., má soud za to, že by žalobkyně neměla vůli uzavřít se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru právě bez neplatného ujednání o poplatcích. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je tedy třeba dbát na zvýšenou ochranu práv spotřebitele, který je v daném případě slabší stranou. Smlouvu je tak třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, v nichž se skrývá úrok za poskytnutý úvěr.10. Z transakční historie žalované má soud za prokázané, že žalovaná zaplatila na svůj závazek pouze 9 092 Kč. Žalovaná má tak povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 5 908 Kč s titulu bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 2991 obč. zák., a to včetně zákonného úroku z prodlení.11. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 obč. zák. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně požadovala úhradu do , datum, , potom je žalovaná ode dne , datum, v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto soud výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši dle nařízení vlády.12. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani úroky z prodlení od data požadovaného v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.