20 C 130/2025-13 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 492,27 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 5052,76 Kč od , datum, do zaplacení a částky 65,28 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení žalovaného. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr s možností postupného čerpání až do částky 57 100 Kč. Žalovanému byla v souvislosti s uzavřeným úvěrem poskytnuta částka 5 000 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil dne , datum, částku 0,17 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit s pravidelnými denními splátkami po uplynutí 30 dnů od poskytnutí úvěrované částky. Žalovaný nehradil sjednanou částku řádně a včas, proto mu vznikla povinnost uhradit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále povinnost zaplatit paušálně náhradu výdajů spojených s upomínáním dle sazebníku. Krom toho žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu poplatku za vyplacení tranše ve výši 52,97 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že v případě, kdy soud neshledá nárok žalobkyně na úhradu z titulu smlouvy o úvěru, pak žádá o vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.4. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 57 100 Kč s pevnou denní úrokovou sazbou za čerpaný úvěr 1,07 %. RPSN činila 1 990,52 %. Strany si dále sjednaly poplatek za každé jednotlivé vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Nadto byly účastníky sjednány další doplňkové poplatky uvedené v žalobním návrhu. Žalovaný převzal jistinu ve výši 5 000 Kč, na kterou dosud uhradil pouze částku 0,17 Kč. V článku 8.1 smlouvy je dále stanovena výše smluvní pokuty v případě neuhrazení peněžitých prostředků do data splatnosti na 0,1% z celkové dlužné částky za každý den prodlení. Jelikož žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost, požadovala po něm žalobkyně vedle jistiny, zákonného úroku z prodlení a poplatků i částku představující smluvní pokutu, přičemž se v tomto omezila na započítání prvních 90 dnů. Žalovanému byla dne , datum, zaslána výzva k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů.5. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z. ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 0,17 Kč. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť postupně čerpané částky úvěru byly žalovanému poskytnuty za poplatky a úroky přesahujících 390 % ročně. Úroková sazba v tomto případě vybočuje z míry, kterou lze považovat za neodporující dobrým mravům, jak ostatně plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne , datum, .11. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 5 000 Kč, kterou dosud uhradil pouze co do částky 0,17 Kč. Soud má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni vrátil zbylou částku ve výši 4 999,83 Kč, a to včetně příslušenství, které je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jestliže žalovaný převzal peníze na základě neplatné smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit, a to v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.12. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , tedy od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši podle prováděcího právního předpisu (§ 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).13. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nemohl soud přiznat žalobkyni požadovanou smluvní pokutu, ani další příslušenství od dat požadovaných v žalobě, proto výrokem II. soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, jako nedůvodnou zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jenž byl v řízení v převážné míře úspěšný, by přiznal nárok na náhradu nákladů řízení, avšak tyto žalovanému nevznikly.