20 C 163/2025-42 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 393,86 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 29 072,59 Kč od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 79 700 Kč. Žalovaný na úvěr postupně čerpal částku v celkové výši 28 020 Kč, na úvěr uhradil celkem 115,37 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit s pravidelnými denními splátkami po uplynutí 30 dnů od poskytnutí úvěrované částky. Žalovaný nehradil sjednanou částku řádně a včas, proto mu vznikla povinnost uhradit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále povinnost zaplatit paušálně náhradu výdajů spojených s upomínáním dle sazebníku. Krom jistiny ve výši 27 904,55 Kč, poplatku za tranší úvěru ve výši 505,75 Kč a smluvního úroku ve výši 28 730,04 Kč žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu poplatků volitelných služeb – služby „Klidné spaní“ ve výši 73,20 Kč a služby „Presto“ ve výši 589,09 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána mj. výpisem z příslušných rejstříků a ze žalovaným předložených výpisů z účtu a výplatních pásek. Žalobkyně dále uvedla, že v případě, kdy soud neshledá nárok žalobkyně na úhradu z titulu smlouvy o úvěru, pak žádá o vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný k návrhu uvedl, že mu mj. přijde žalobkyní požadovaná částka příliš vysoká, žalobkyni se opakovaně pokoušel kontaktovat, bez úspěchu. Při jednání pak uvedl, že výše poskytnutého úvěru 28 020 Kč souhlasí, nicméně si nemyslí, že uhradil na úvěru pouze 115,37 Kč. Jeho úvěruschopnost nebyla před poskytnutím úvěru nijak zkoumána, jak dospěla žalobkyně k výši jeho měsíčního příjmu netuší. Nahlédnutím do svého internetového bankovnictví prostřednictvím mobilu zjistil, že žalobkyni na úvěr uhradil celkem 14 320,86 Kč.3. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do 65 200 Kč s pevnou denní úrokovou sazbou za čerpaný úvěr 1,066 %. RPSN činila 2 404,09 %. Strany si dále sjednaly poplatek za každé jednotlivé vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Nadto byly účastníky sjednány další doplňkové poplatky uvedené v žalobním návrhu. Žalovaný převzal jistinu ve výši 28 020 Kč, na kterou dosud uhradil pouze částku 14 320,86 Kč, jak plyne z jeho předloženého výpisu bankovních transakcí mezi jím a žalobkyní. V článku 8.1 smlouvy je dále stanovena výše smluvní pokuty v případě neuhrazení peněžitých prostředků do data splatnosti na 0,1% z celkové dlužné částky za každý den prodlení. Jelikož žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost, požadovala po něm žalobkyně vedle jistiny, zákonného úroku z prodlení a poplatků i částku představující smluvní pokutu, přičemž se v tomto omezila na započítání prvních 90 dnů. Žalovanému byla dne , datum, zaslána výzva k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů.4. Žalovaný závěrem navrhl, aby žaloba byla zamítnuta co do částky, kolik na úvěr uhradil. Náhrady nákladů řízení se vzdal. Úvěru považuje za neplatně poskytnutý.5. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť postupně čerpané částky úvěru byly žalovanému poskytnuty za poplatky a úroky přesahujících 360 % ročně. Úroková sazba v tomto případě vybočuje z míry, kterou lze považovat za neodporující dobrým mravům, jak ostatně plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007.11. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 28 020 Kč, kterou dosud uhradil pouze co do částky 14 320,86 Kč. Soud má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni vrátil zbylou částku ve výši 13 699,14 Kč, a to včetně příslušenství, které je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jestliže žalovaný převzal peníze na základě neplatné smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit, a to v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.12. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , tedy od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši podle prováděcího právního předpisu (§ 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).13. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nemohl soud přiznat žalobkyni požadovanou smluvní pokutu, ani další příslušenství od dat požadovaných v žalobě, proto výrokem II. soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, jako nedůvodnou zamítl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Základem pro rozhodnutí je tedy míra úspěchu ve věci, respektive poměr, v jakém kdo z účastníků byl úspěšný. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, který se však náhrady nákladů řízení vzdal. Soud proto s ohledem na tuto skutečnost žádnému z účastníků náklady řízení ve věci nepřiznal.