5 C 267/2025-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 28 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně má nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, a tento uplatňuje ve výši 10 500 Kč, a to za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Předmětem žalobního návrhu tak žalobkyně činí poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 10 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč a dosud nesplacenou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč.2. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaného soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno , datum, . V souvislosti s tímto byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. V dané věci pak soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -5726, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jež měl žalovaný vrátit dne , datum, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit žalobkyni vedle jistiny také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaný na svůj závazek nic neuhradil.5. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb.7. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.8. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 Nejvyšší soud dovodil, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).12. V dané věci byl ve smlouvě mezi stranami ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně, tj. 365 % ročně. Soud má za to, že poplatek je skrytým úrokem, jež je více než 40 násobný oproti běžnému úroku. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání, když žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč na dobu 70 dnů s úrokem 1 % denně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši.13. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. V daném období činila běžná úroková sazba 9 %.14. Výše úroků, jež byla sjednána ve smlouvě se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. V dané věci není ani rozhodné, že se jedná o vztah mezi podnikateli, a to zejména pak s akcentem na sankce v čl. V. a čl. VIII. smlouvy. Kromě toho, že byl sjednán nepřiměřeně vysoký úrok, byla sjednána i celá řada sankcí pro případ prodlení žalovaného. Při zohlednění výše specifikované kombinace ujednání o úrocích a smluvních pokutách dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v kombinaci se zmíněnými sankčními ujednáními je třeba posoudit jako absolutně neplatné ve smyslu s § 580 NOZ. Nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku (poplatku) a sankcí uzavřít.15. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný na svůj závazek nic neuhradil. Po žalovaném je pak třeba požadovat, aby uhradil žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 2991 NOZ.16. Bylo na žalovaném, aby v dané věci tvrdil, že závazek vůči žalobkyni nevznikl, zanikl či částečně zanikl. Žalovaný však zůstal v řízení pasivní a soud tak vyšel pouze z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.17. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši 11,50 % ročně.18. Ve zbytku žalované částky včetně zbylých požadovaných zákonných úroků z prodlení, soud žalobu zamítl.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 229,55 Kč, přičemž tato částka představuje 7,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.