10 C 23/2026-52 – Okresní soud v Domažlicích

1. Z žaloby vyplývá, že dne , datum, uzavřely žalobkyně jako věřitelka a žalovaná jako spotřebitelka smlouvu o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, splatný ve 12 měsíčních splátkách po 1 502 Kč. Žalovaná uhradila pouze jednu splátku dne , datum, , následně se dostala do prodlení, v jehož důsledku žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokuty a náhradu nákladů spojených s prodlením vyplývajících ze smlouvy. Po marné výzvě k úhradě a prodlení přesahujícím 65 dnů došlo dne , datum, k zesplatnění celého úvěru, přičemž dlužná jistina včetně přirostlého úroku činila 13 513,15 Kč. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes předžalobní výzvu, a žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné částky s příslušenstvím v tomto řízení.2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.3. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu převyšujícím dosud nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru. Uvedla, že žalované byla dne , datum, vyplacena částka 12 000 Kč, to prokazuje doloženým potvrzením o provedené platbě, přičemž žalovaná uhradila pouze 1 502 Kč, takže zbývající dlužná jistina činí 10 498 Kč. Žalobkyně se nadále domáhá zaplacení této částky spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Současně vzala žalobu zpět co do částky 4 413 Kč s příslušenstvím, dále co do smluvní pokuty ve výši 1 459,08 Kč a co do uplatněných smluvních úroků ve výši 82,68 % p. a. a následně 11,5 % p. a., jak byly původně požadovány. Navrhla proto, aby soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.4. S ohledem na zpětvzetí žalobkyně, soud výrokem I. řízeně částečně zastavil. Výrokem II. Soud uložil žalované zaplatit částku 10 498 Kč představující bezdůvodné obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), neboť žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč jak bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě a žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku 1 502 Kč. Dlužnou částku přiznal soud žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení, a to ode dne , datum, do zaplacení. Ohledně příslušenství soud vyšel z ustanovení § 1958 odst. 2 a z ustanovení § 573 občanského zákoníku podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne , datum, k úhradě dluhu (zásilka byla podána dne , datum, ), potom je žalovaná od , datum, v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem II. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši 11,5 % ročně. Z tohoto důvodu poté výrokem III. Zákonný úrok požadovaný z částky 10 498 Kč od , datum, do , datum, ve výši 11,5% ročně zamítl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 795,52 Kč, přičemž tato částka představuje 28,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,13 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 370 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Co se týká nároku žalobkyně za úkon právní služby za částečné zpětvzetí žaloby včetně režijního paušálu, tyto soud nepřiznal, neboť žaloba nebyla vzata zpět z důvodu chování žalované, nýbrž sama žalobkyně bez dalšího odůvodnění se sama rozhodla vzít co do této části žalobu zpět. Zároveň soud uvádí, že v části, které byla žaloba částečně vzata zpět by došlo k jejímu zamítnutí.6. Takto nastavené podmínky jsou podle názoru soudu zjevně nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, přičemž zakládají významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Obdobně nepřiměřené a zatěžující podmínky odporují ustanovení § 1813 občanského zákoníku a zásadě ochrany spotřebitele. Za této situace by soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle ustanovení § 580 a § 588 občanského zákoníku.7. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že žalobkyně (podnikatelka) je v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalované (spotřebitelce). Tomu odpovídá i skutečnost, že předmětná smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaná neměla reálnou možnost její obsah jakkoli ovlivnit, přičemž je bez významu, že formálně mohl návrh vzejít od žalované, neboť z jeho obsahu je zřejmé, že se jedná o předem připravený formulář žalobkyně. Významná je i okolnost, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce; obecně je přitom známo, že klientelu těchto subjektů tvoří osoby v obtížné finanční situaci, které nedosáhnou na bankovní financování a jejich finanční rezerva je velmi omezená. Jedná se tedy zpravidla o rizikovější skupinu dlužníků.8. Za této situace žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč při sjednané nominální roční úrokové sazbě 82,68 % p. a., přičemž celkové plnění žalované mělo dle splátkového kalendáře činit podstatně vyšší částku než poskytnutá jistina. Takto nastavené podmínky je nutno posuzovat z hlediska jejich přiměřenosti a souladu s dobrými mravy jako nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. Ve srovnání s běžnými úrokovými sazbami na finančním trhu, včetně spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankovními institucemi, jde o výrazně nadstandardní úročení. Postup žalobkyně tak nelze bez dalšího odůvodnit pouze vyšší rizikovostí klientely, neboť míra sjednaného úroku překračuje obvyklé limity akceptovatelného podnikatelského rizika a může představovat nepřiměřenou zátěž pro spotřebitele.9. S ohledem na shora uvedené odůvodnění soud část žaloby, kterou vzala žalobkyně zpět posuzoval pro výpočet náhrady nákladů řízení jako neúspěch žalobkyně.