Okresní soud v Domažlicích 17 C 126/2026-76 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 484,15 Kč s příslušenstvím.2. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Na základě této smlouvy měl žalovaný hradit úvěr v 96 měsíčních splátkách po 584 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, resp. po , datum, k 23. dni v měsíci. Pro prodlení žalovaného se splátkami byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Dlužná částka se skládá z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 13 184,15 Kč, poplatků ve výši 1 300 Kč (1 a upomínka po 300 Kč a 2 upomínky po 500 Kč), úroku ve výši 2 357,43 Kč a úroku z prodlení ve výši 543,65 Kč.3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu za srpen 2018 až prosinec 2018 s průměrem 32 298,40 Kč a z výdajů za posledních pět měsíců ve výši 27 826 Kč, tedy žalovanému zbývalo 4 472,40 Kč. Žalovaný byl v té době zaměstnancem , právnická osoba, , adresa, .4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, kdy na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč (smlouva o úvěru ze dne , datum, a výpis z účtu za leden 2019). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět včetně úroků v 96měsíčních splátkách ve výši 584 Kč s úrokem ve výši 8,90 % ročně (smlouva o úvěru). Žalovaný úvěr řádně nehradil (dopis – 1. upomínka, dopis – 1. výzva a dopis ze dne , datum, ), a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, , o čemž žalovaného vyrozuměla (dopis ze dne , datum, ). Ke dni zesplatnění žalovaný dlužil na jistině částku 13 184,15 Kč. Žalovaný v prosinci 2018 měl čistý výdělek 36 630 Kč, v listopadu 2018 ve výši 29 272 Kč a v říjnu 2018 24 631 Kč (výpis z účtu).6. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru.7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.9. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Žalobkyně prokázala nárok smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z běžného účtu a dopisy (zesplatnění). Na základě smluvního vztahu byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti došlo ke zesplatnění úvěru.11. Soud rovněž dospěl k závěru, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného spotřebitele, když celková výše splátek byla 584 Kč a žalovaný disponoval průměrným příjmem. Fakt, že úvěr byl ve finančních možnostech žalovaného podporuje i to, že byl informován o prodlení až dopisem z října 2023 a úvěr načerpal v roce 2019. Předtím se jednalo o drobné prodlení s úrokem z prodlení v řádech haléřů až korun; šlo tedy o prodlení v řádů dnů.12. Soud tak žalobě tak soud zcela vyhověl, neboť částky, jak jsou specifikovány, byly žalobkyní řádně doloženy výše uvedenými listinami, a to včetně úroků a úroků z prodlení.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 484,15 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.14. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b a. t., neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv (datum uzavření a výše dluhu), a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení. Za účelně vynaložené náklady nelze ani považovat doplnění žaloby o zkoumání úvěruschopnosti, když toto tvrzení a označení důkazů mělo být součástí žaloby.