17 C 172/2025-36 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne , datum, , domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , a k pozemku parc. č. , číslo, , to vše v katastrálním území , adresa, , a zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, (dále jen „nemovité věci“ nebo „nemovitosti“). Účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky, žalobkyně s podílem id 1/3 a žalovaný id 2/3 shora uvedených nemovitých věcí. Žalobkyně neví, kdo nemovité věci užívá. Žalobkyně nemovitosti neužívá a nemá zájem o setrvání ve spoluvlastnictví, kontaktovala žalovaného za účelem jednání o vypořádání spoluvlastnictví, a to dopisem ze dne , datum, . Do dnešního dne však žalovaný na dopis nijak nereagoval, přestože si jej dle údajů pošty převzal již , datum, . Podle žalobkyně jsou nemovité věci nedělitelné, a to i s ohledem na vysoké náklady, které žalobkyně není ochotna nést. Žalobkyně nemá zájem o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Proto navrhuje, aby soud nařídil prodej nemovitostí ve veřejné dražbě podle § 1147 občanského zákoníku. Ohledně náhrady nákladů řízení navrhuje žalobkyně, aby soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ani se nedostavil k jednání. Soudu se jej nepodařilo kontaktovat ani telefonicky.3. Soud zjistil tyto skutečnosti.4. Z výpisu z katastru nemovitých věcí, LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , že žalobkyně a žalovaný mají v podílovém spoluvlastnictví nemovité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně s podílem id 1/3 a žalovaný s podílem id 2/3.5. Z darovací smlouvy ze dne , datum, , že žalovaný darem získal podíl id 2/3 na nemovitostech.6. Z kupní smlouvy ze dne , datum, , že žalobkyně odkoupila od , jméno FO, podíl ve výši id 1/3 na nemovitých věcech za částku 630 000 Kč.7. Z dopisu ze dne , datum, a doručenky, že žalobkyně kontaktovala žalovaného se snahou o dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.8. Z veřejného dálkového přístupu k datům RÚIAN, že v domě č. p. , číslo, , k. ú. , adresa, , je jedna bytová jednotka.9. Podle § 1140 odst. 1 a 2 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.10. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.11. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.12. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.13. Za užití citovaných ustanovení o. z. soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům.14. Na prvním místě je třeba konstatovat, že soud neshledal žádné důvody, proč předmětné podílové spoluvlastnictví nezrušit. Ani jeden z účastníků žádné důvody, které by bránily zrušení podílového spoluvlastnictví, netvrdil, ani neprokazoval.15. Soud proto výrokem I. rozsudku podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k projednávaným nemovitým věcem zrušil, a to na základě ustanovení § 1143 o. z.16. Zároveň se soud zabýval otázkou vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví. Občanský zákoník v ustanovení § 1144 o. z. jako v pořadí první způsob vypořádání stanoví reálné rozdělení společné věci na dvě, případně více samostatných věcí.17. Reálné rozdělení nemovitostí je primárním způsobem vypořádání, avšak jedině tehdy, je-li to dobře možné. Soud má za to, že předmětné nemovité věci nejsou dělitelné, a to z následujících důvodů. Reálnému rozdělení nemovitých věcí brání charakter nemovité věci, ve které se nachází jedna bytová jednotka. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1216/2019, uvedl mj: „z uvedeného se i pro stav podle platného občanského zákoníku podává závěr, že pozemky přiléhající k obytným domům a určené ke společnému užívání vytváří zpravidla s domem jediný funkční celek, slouží k lepšímu využití domu (jednotek v něm umístěných) a blízkost obytného domu zlepšuje využití zahrady, resp. plochy pro rekreaci; v poměrech domu rozděleného na jednotky pak platí, že zahrada přilehlá k domu a určená ke společnému užívání vlastníky jednotek zpravidla, s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci, tvoří s domem funkční celek, který má sloužit k určitému účelu ve smyslu § 1142 odst. 1 o. z. Nelze ovšem vyloučit, že vzhledem k výjimečným okolnostem věci tomu může být jinak.“ S ohledem na velikost zahrady, necelých 1 000 m2 a skutečnost, že existuje jen jeden přístup ze silnice, není dělitelná ani zahrada.18. Ze zákona je zřejmé, že s přikázáním společné věci do svého výlučného vlastnictví musí spoluvlastník souhlasit. Nelze tedy společnou věc přikázat spoluvlastníkovi přes jeho nesouhlas. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, dovolací soud uvedl, že spoluvlastníkovi lze přikázat společnou věc za náhradu, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a pokud je spoluvlastník solventní. Proto není možné přikázat nemovité věci jednomu ze spoluvlastníků, když žalobkyně o převzetí nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví zájem nemá a žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud neví, zda žalovaný s přikázáním nemovitých do svého vlastnictví souhlasí a zda je solventní.19. Z tohoto důvodu soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků s tím, že nařídil prodej předmětných nemovitých věcí ve veřejné dražbě. Takto získaný výtěžek pak bude rozdělen mezi účastníky tak, že žalobkyni připadne 1/3 výtěžku a žalovanému 2/3 výtěžku.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má totiž povahu tzv. iudicium duplex, tedy řízení, jež lze zahájit k návrhu kteréhokoliv ze spoluvlastníků a všichni účastníci jsou vzájemně v postavení odpovídajícímu procesní pozici žalobce i žalovaného bez ohledu na to, kterým z nich byla žaloba podána. Procesní úspěch žalobce, a odpovídající procesní neúspěch dalších spoluvlastníků, proto dle Ústavního soudu nelze odvozovat od skutečnosti, že bylo vyhověno samotnému návrhu na zrušení spoluvlastnictví, ani od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví (nález ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22). Spravedlivým uspořádáním vztahu účastníků odpovídá to, že si každý z účastníků ponese své náklady, což žalobkyně navrhla a žalovanému ani žádné náklady řízení nevznikly.