17 C 74/2026-34 – Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 25 764 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující dne , datum, způsobil žalovaný v obci , adresa, zranění , jméno FO, , které muselo být lékařsky vyšetřeno, přičemž vyšetření hradila žalobkyně jakožto pojišťovna ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „ZVZP“). Ke zranění mělo dojít protiprávním jednáním žalovaného vůči poškozenému, neboť rozhodnutím Policie ČR č. j. , spisová značka, byla věc přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 251/2016 Sb. vyřízena v souladu s ust. § 91 zák. č. 250/2016 Sb. uložením pokuty v příkazním řízení. Žalobkyně zaplatila za léčení poškozeného celkem částku 25 764 Kč. Žalobkyně má nárok podle § 55 ZVZP má žalobkyně vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Jednání se konalo v nepřítomnosti účastníků.4. Na základě zjištění z nich učiněných dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.5. Z oznámení , právnická osoba, ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný dne , datum, v době od 10.00 hod. do 12.00 hod. fyzicky napadl , jméno FO, , nar. , datum, a za toto jednání byla žalovanému uložena pokuta v příkazním řízení. Jednáním žalovaného došlo k poranění, které si následně vyžádalo vyšetření ve zdravotnickém zařízení v domažlické nemocnici (oznámení , právnická osoba, ze dne , datum, ), do které byl převezen záchranou službou a dále ošetření u , právnická osoba, (vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení). Poškozený byl v den ošetření pojištěncem žalobkyně, která v návaznosti na svou povinnost uhradila náklady na služby provedené zdravotnickými zařízeními v souvislosti s napadením ve výši 25 764 Kč (vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení). Vzhledem k tomu, že k poranění došlo protiprávním jednáním ze strany žalovaného, vyzvala jej žalobkyně k uhrazení toho, co plnila, výzvou ze dne , datum, (dopis ze dne , datum, ). Žalovaný však nereagoval a neuhradil ničeho.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že na daný případ dopadají normy obsažené v ustanoveních ZVZP a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“).7. Podle § 13 odst. 1 ZVZP se ze zdravotního pojištění hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení.8. Podle § 13 odst. 2. písm. a) ZVZP hrazenými službami jsou v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem zdravotní péče preventivní, dispenzární, diagnostická, léčebná, lékárenská, klinickofarmaceutická, léčebně rehabilitační, lázeňská léčebně rehabilitační, posudková, ošetřovatelská, paliativní a zdravotní péče o dárce krve, tkání a buněk nebo orgánů související s jejich odběrem, a to ve všech formách jejího poskytování podle zákona o zdravotních službách.9. Podle § 55 odst. 1 ZVZP má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.10. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle § 1970 OZ může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na základě uvedených ustanovení ZVZP ve spojení s výše uvedeným sdělením , právnická osoba, dospěl soud k závěru, že zde existuje příčinný vztah mezi jednáním žalovaného, vznikem poranění pojištěnce a úhradou nákladů na vyšetření žalobkyní. Dle § 13 odst. 2 písm. a) ZVZP hradila žalobkyně služby předvídané zákonem a svého nároku se domáhá zcela po právu, když žalovaný byl v souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce shledán vinným ze spáchání přestupku, jakožto protiprávního jednání ve smyslu § 55 odst. 1 ZVZP. Jednání žalovaného tak naplnilo zákonem předvídanou okolnost, opravňující žalobkyni požadovat po něm to, co v důsledku jeho jednání plnila.13. Vzhledem k tomu, že žalovaný navzdory předžalobní výzvě žalobkyně v poskytnuté lhůtě neuhradil, oč ho žádala, ocitl se k následujícímu dni v prodlení ve smyslu § 1968 NOZ, a žalobkyni tak od data následujícího vzniklo též právo nárokovat vůči žalovanému i zákonný úrok z prodlení z požadované částky, a to ve smyslu § 1970 NOZ.14. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud tak s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 764 Kč spolu se zákonným z prodlení ve výši 11,5 % ročně z požadované částky od , datum, do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, uvedl následující.O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243c odst. 3, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyně, jež nebyla v dovolacím řízení zastoupena zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř., k tomuto dovolání podala vyjádření. V souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. jí proto náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši stanovené zvláštním právním předpisem. Zmíněným předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, jejíž § 2 odst. 3 stanoví, že má tato náhrada činit 300 Kč.Nelze ovšem přehlédnout, že vzpomínanou paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl, aby bylo odstraněno – Ústavním soudem kritizované (srovnej nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13) – nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými [viz důvodová zpráva k zákonu č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)]. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 3 advokátního tarifu (ve znění účinném do , datum, ), respektive § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od , datum, do , datum, ), účastníku zastoupenému advokátem.Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž se v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu Pl. ÚS 39/13, proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, bod 55). Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (shodně viz Jäger, M. Zapomenutá vyhláška? Soudní rozhledy, 2025, č. 7–8, s. 229).17. Tyto úvahy vedly soud k závěru, že je žalobkyni za úkony po 1. 1. 2025 nutno přiznat na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 381 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 031 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použi