20 C 280/2025-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 22 999,95 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 23 756,63 Kč od , datum, do zaplacení a částky 603 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení žalovaného. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr s možností postupného čerpání. Žalovanému byla takto postupně poskytnuta částka ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit s pravidelnými denními splátkami po uplynutí 30 dnů od poskytnutí úvěrované částky. Žalovaný nehradil sjednanou částku řádně a včas, proto mu vznikla povinnost uhradit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále povinnost zaplatit paušálně náhradu výdajů spojených s upomínáním dle sazebníku. Krom toho žalobkyně po žalovaném požadovala také úhradu poplatků volitelných služeb – služby „, název služby, ve výši 106,14 Kč, služby „, název služby, “ ve výši 165 Kč a služby informačního SMS servisu 27,84 Kč. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně dále uvedla, že v případě, kdy soud neshledá nárok žalobkyně na úhradu z titulu smlouvy o úvěru, pak žádá o vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.3. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.4. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 54 000 Kč s pevnou denní úrokovou sazbou za čerpaný úvěr 0,883 %. RPSN činila 1 327,19 %. Strany si dále sjednaly poplatek za každé jednotlivé vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Nadto byly účastníky sjednány další doplňkové poplatky uvedené v žalobním návrhu. Žalovaný převzal jistinu ve výši 23 000 Kč, na kterou dosud ničeho neuhradil. V článku VIII, odst. 1 smlouvy je dále stanovena výše smluvní pokuty v případě neuhrazení peněžitých prostředků do data splatnosti na 0,1% z celkové dlužné částky za každý den prodlení. Jelikož žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost, požadovala po něm žalobkyně vedle jistiny, zákonného úroku z prodlení a poplatků i částku představující smluvní pokutu, přičemž se v tomto omezila na započítání prvních 90 dnů. Žalovanému byla dne , datum, zaslána výzva k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů.5. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť postupně čerpané částky úvěru byly žalovanému poskytnuty za poplatky a úroky přesahujících 300 % ročně. Úroková sazba v tomto případě vybočuje z míry, kterou lze považovat za neodporující dobrým mravům, jak ostatně plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007.11. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 23 000 Kč, na kterou dosud neuhradil ničeho. Soud má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni vrátil poskytnutou částku, a to včetně příslušenství, které je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jestliže žalovaný převzal peníze na základě neplatné smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit, a to v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.12. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že žalobkyně (resp. její předchůdce) zkoumala dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované, kdy nezachovala potřebnou míru opatrnosti z toho důvodu, že si od žalované nevyžádala listiny osvědčující dostačujícím způsobem její příjmy a výdaje. Za takové listiny lze považovat např. výpis z bankovního účtu žalované či, co se týče příjmu, výplatní páska, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele nebo případně pracovní smlouva. I z tohoto důvodu by proto bylo možno podle § 87 odst. 1 v návaznosti na § 87 odst. 1 a § 75 a 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy jakožto důsledku porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.13. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , tedy od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši podle prováděcího právního předpisu (§ 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).14. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nemohl soud přiznat žalobkyni požadovanou smluvní pokutu, ani další příslušenství od dat požadovaných v žalobě, proto výrokem II. soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, jako nedůvodnou zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jenž byl v řízení v převážné míře úspěšný, by přiznal nárok na náhradu nákladů řízení, avšak tyto žalovanému nevznikly.