20 C 311/2025-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 12 893,33 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 5 800,37 Kč ve výši 11,5 % od , datum, do zaplacení a částky 93,18 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení žalované. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 5 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s příslušenstvím v jedné splátce s 30 denní splatností ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná nehradila sjednanou částku řádně a včas, proto jí vznikla povinnost uhradit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále povinnost zaplatit paušálně náhradu výdajů spojených s upomínáním dle sazebníku. Žalovaná dlužnou částku dosud žalobkyni neuhradila. Žalobkyně dále uvedla, že v případě, kdy soud neshledá nárok žalobkyně na úhradu z titulu smlouvy o úvěru, pak žádá o vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval oba účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož se oba účastníci se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřili, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.4. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec až do výše 15 200 Kč, který žalovaný vyčerpala co do částky 5 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit pravidelnými denními splátkami 30. den následující po dni, kdy byla příslušná částka úvěrujícím poskytnuta spolu s poplatkem za tranši úvěru, který činil 109,45 Kč, poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu informačního SMS servisu ve výši 25,92 Kč. Denní sazba úroku činila 1,066 %, RPSN 2 131,54 %. Žalovaná převzala jistinu ve výši 5 500 Kč a tuto do dnešní doby nevrátila. Smlouva obsahovala rovněž odkaz na Všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) a sazebník (čl. 6.4 VOP a čl. 3 sazebníku) určující výši smluvní pokuty v případě neuhrazení peněžitých prostředků do data splatnosti na 0,1% z částky jistiny za každý den prodlení. Jelikož žalovaná nesplnila svou smluvní povinnost, požadovala po ní žalobkyně vedle jistiny, zákonného úroku z prodlení a poplatků i částku představující smluvní pokutu, přičemž se v tomto omezila na započítání prvních 90 dnů. Žalované byla dne , datum, zaslána výzva k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy.5. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z. ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 5 500 Kč. Žalovaná dosud na úvěr neuhradila ničeho. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalované byla tato částka zapůjčená na dobu 30 dnů, roční sazba úroku tak přesahuje 389 %. Pokud jde o ujednání o poplatcích, není ze smlouvy zřejmé, jakého protiplnění se mělo žalované dostat. Úroková sazba v tomto případě vybočuje z míry, kterou lze považovat za neodporující dobrým mravům, jak ostatně plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007.11. Soud má za prokázané, že žalovaná přezvala částku ve výši 5 500 Kč, kterou nevrátila. Soud má za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni vrátila tuto částku, a to včetně příslušenství, které je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jestliže žalovaná převzala peníze na základě neplatné smlouvy, potom je její povinností tuto částku vrátit, a to v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.12. Ohledně příslušenství soud vyšel z ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení v jejich zákonné výši, tj. 11,50 %.13. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nemohl soud přiznat žalobkyni požadovanou smluvní pokutu, ani další příslušenství od dat požadovaných v žalobě, proto výrokem II. soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, jako nedůvodnou zamítl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.