5 C 20/2026-38 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 119 998,67 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 319,63 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3 845,64 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 119 982,67 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,50 %, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 118 265,67 Kč od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. V průběhu trvání úvěrové smlouvy byl sjednán úvěrový rámec ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit žalobkyni pravidelné měsíční splátky ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, a to vždy k 20. dni měsíce. Žalovaný v průběhu trvání smlouvy načerpal celkovou částku ve výši 170 179 Kč a na úvěr uhradil celkem ve splátkách částku ve výši 102 349,22 Kč. K zesplatnění úvěru v důsledku neplnění povinností ze strany žalovaného došlo ke dni , datum, . Žalobkyně ke dni podání žaloby eviduje vůči žalovanému pohledávku v celkové výši 119 982,67 Kč, skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 118 265,67 Kč, poplatků ve výši 117 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na jednání konané dne , datum, se bez omluvy nedostavil. Soud konstatuje, že žalovaný se ani nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání, jež byla opatřena doložkou nečinnost. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, .Soud v dané věci dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky.V souladu s § 7 úvěrových podmínek byl úvěrový limit navýšen na částku 200 000 Kč, což vyplývá z karty klienta.Z výpisu čerpávání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný načerpal za dobu poskytnutého úvěru do jeho zesplatnění částku ve výši 170 179 Kč. Celkově pak na svůj závazek uhradil částku ve výši 102 349,22 Kč.K zesplatnění úvěru došlo dopisem ze dne , datum, .Žalovaný byl vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to dopisem ze dne , datum, , jež byl žalovanému odeslán dne , datum, . Žalovaný byl tímto dopisem vyzván k úhradě celého dluhu do , datum, .Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný hradil splátky na jiný úvěr ve výši 3 068 Kč měsíčně, s tím, že zbývající dlužná částka činila k prosinci 2019 částku ve výši 73 625 KčŽalovaný před poskytnutím úvěru uvedl žalobkyni příjem ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč a měsíční výdaje na domácnost ve výši 5 500 Kč.Soud má v dané věci za to, že žalobkyně nijak neověřovala pravdivost údajů poskytnutých žalovaným, výši příjmů neprověřila např. výpisy z účtu nebo potvrzením o výši příjmu od zaměstnavatele ani jinak neprověřovala skutečné výdaje žalovaného před samotným poskytnutím úvěru. Z listinných důkazů nevyplývá, že by žalobkyně při navýšení úvěrového rámce na částku 200 000 Kč znovu zkoumala a jinak posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tj. že žalovaný bude i při navýšení úvěrového rámce schopen dostát svým závazkům.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovaného nijak neprověřovala pravdivost údajů poskytnutých žalovaným ohledně jeho příjmů a neučinila tak ani při významném navýšení úvěrového rámce z částky 20 000 Kč na částku 200 000 Kč. Při maximálním vyčerpání úvěrového rámce by splátka úvěru činila 8 000 Kč, což je při tvrzeném příjmu žalovaného ve výši 22 000 Kč měsíčně částka, jež do možnosti hradit závazek významně zasáhne. Spolu s dalším úvěrem žalovaného by jeho splátková povinnost činila 11 068 Kč měsíčně. Žalovanému by pak zbývala na úhradu základních životních potřeb, bydlení, cestovné a další náklady částka ve výši 8 932 Kč. Tato skutečnost měla být dle názoru před navýšením úvěrového rámce prověřována a případně zohledněna.Soud s ohledem na shora uvedené má za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má dále za to, že s přihlédnutím k rozsudku Soudní dvora EU ze dne 17. května 2022 sp. zn. 600/19 by vyhovující rozsudek – bez zkoumané úvěruschopnosti – nemusel být způsobilým exekučním titulem.S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je třeba provést vypořádání mezi účastníky dle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy v celkové výši 170 179 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 102 349,22 Kč. Na žalovaném je tak nutno požadovat úhradu ve výši 67 829,78 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nemohl soud žalobkyni přiznat požadovanou zbylou část jistiny, požadované poplatky ani smluvní pokutu, smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od dat požadovaných v žalobě.Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně požadovala úhradu dluhu v rámci předžalobní výzvy do , datum, , proto je žalovaný ode dne následujícího v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Z těchto důvodů soud výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení od , datum, ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 11,5 %.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při poměřování úspěchu ve věci vycházel i z výše přiznaného a nepřiznaného příslušenství žalované částky, když zamítnutá část příslušenství činí v rámci poměření úspěchu významnou část, a proto soud shledal jako úspěšnějšího právě žalovaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015).